ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3532.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 3532/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. B. , zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4 – Braníku, Zelený pruh 95/97, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 36/2012, o dovolání žalovaného proti Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 19 Co 512/2013-308, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 20 037,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Zory Antonyové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 4 – Braníku, Zelený pruh 95/97.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. 3 C 36/2012-231, přikázal žalobkyni ze zaniklého společného jmění účastníků řízení závazky v celkové výši 220 000 Kč (výrok I.) a částku 3 117 239,73 Kč (výrok II.), žalovanému přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení částku 1 078 433,87 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2014, č. j. 19 Co 512/2013-308, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal ze zůstatku na depozitním účtu JUDr. Zory Antonyové, Ph.D., žalobkyni částku 2 702 999,40 Kč a žalovanému částku 855 674 Kč (výrok I.), přikázal žalobkyni uhradit závazky v celkové výši 220 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalovaný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily věc a vzájemné vztahy mezi účastníky, když není důvodu, proč by v tomto případě mělo být o výši podílů účastníků rozhodnuto disparitně. Soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily provedené dokazování. Pokud by došlo ke správnému hodnocení důkazů, nemohly by soudy obou stupňů rozhodnout o disparitě podílů. Žalovaný upozorňuje, že jeho zástupce převzal zastoupení teprve 4. 9. 2014, a proto podává toto dovolání blanketním způsobem, když toto dovolání zdůvodní v dodatečné lhůtě, neboť se jedná o řízení poměrně komplikované. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své dovolání žalovaný doplnil podáním ze dne 4. 2. 2015.
Žalobkyně ve vyjádření považuje dovolání za nepřípustné, neboť nebyla správně definována přípustnost dovolání, nebyl vymezen dovolací důvod, v zákonné lhůtě nebylo podáno „doplnění dovolání“ ze dne 4. 2. 2015 a dovolání nebylo směřováno také proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalobkyně se následně vyjadřuje k meritu věci a závěrem navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. května 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §243f odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
V posuzované věci dovolání není přípustné z toho důvodu, že žalovaný v dovolání explicitně nevymezil žádnou otázku přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., otázka přípustnosti dovolání nevyplývá ani z obsahu dovolání, v němž sice žalovaný uvádí, že nesouhlasí s uplatněním disparity vypořádacích podílů, žádnou právní otázku či právní argumentaci však v této souvislosti nepředkládá a vyjadřuje toliko přesvědčení, že kdyby soudy správně zhodnotily důkazy, nemohly by dospět k závěru o disparitě vypořádacích podílů. Tím ovšem žalovaný pomíjí, že ve skutečnosti nepřípustně rozporuje zjištěný skutkový stav, neboť podle §241a odst. 1 o. s. ř. je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci.
Otázku přípustnosti dovolání si pak namísto dovolatele není oprávněn sám formulovat dovolací soud, neboť takovým postupem by zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ostatně judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Co se týče doplnění dovolání, to bylo podáno dne 4. února 2015, tedy až po dvouměsíční lhůtě pro podání dovolání, která uplynula dne 8. září 2014, a proto dovolací soud nemohl k doplnění dovolání přihlédnout [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 NSCR 40/2015 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Jelikož žalovaný v dovolání nevymezil otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu