ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3568.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 3568/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. O. , H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované M. J., H., zastoupené JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 131/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2014, č. j. 17 Co 563/2012-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. března 2012, č. j. 5 C 131/2008-155, určil, že „z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se přikazuje do vlastnictví žalobce a žalované každému podíl id. ½ nemovitosti rodinný dům, postavený na zast. pl. p. č. 222 – pozemek jiného vlastníka, dům zapsán na LV č. 378 pro obec k. ú. H., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov“ (výrok I.); dále, že „žalobci a žalované se přikazuje k úhradě dluh vůči Československé záruční a rozvojové bance, a. s. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, IČ 44848943, ze smlouvy o bezúročné půjčce na bytovou výstavbu č. 98-3809-BP uzavřené dne 24. 3. 1999, každému ve výši ½“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. - V.).
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. března 2014, č. j. 17 Co 563/2012-176, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v §237 o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a o. s. ř., které spatřuje v chybném postupu odvolacího soudu, který nenařídil jednání k projednání odvolání za situace, kdy zcela změnil právní posouzení věci a znemožnil tak žalobci účastnit se jednání před odvolacím soudem. Tímto postupem porušil zásadu „dvojinstančnosti“ řízení a zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce namítá, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu, který zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by nařídil jednání, byla odňata možnost jednat před soudem. Tvrzená vada řízení je vadou, kterou je možné podřadit pod zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 3 o. s. ř. Podle stávající právní úpravy není tato vada způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. smí ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, publikované pod číslem 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Tento předpoklad však naplněn není.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu