ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4109.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4109/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) I. V., b) Ing. J. V. , obou zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, c) K. K. , d) I. B. , obou zastoupených JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hodkovická 767, e) Mgr. K. K. , proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Preslova 17, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 398/2008, o dovolání žalobců a), b), c) a d) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014, č. j. 29 Co 416/2013-573, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. dubna 2013, č. j. 7 C 398/2008-505, zamítl žalobu na určení, že „vlastníkem nemovitostí – a to budovy – objekt bydlení, stojící na pozemku parc. č. 513 – zastavěná plocha a nádvoří a dále pozemek parc. č. 514 – zahrada a pozemek parc. č. 513 zastavený budovou a nádvoří, vše v katastrálním území Z., obce P., zapsaných na LV č. 840 pro katastrální území Z., obec P. u Katastrálního úřadu Praha, Katastrální pracoviště Praha, byl ke dni 12. dubna 2008 Ing. M. V.“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. ledna 2014, č. j. 29 Co 416/2013-573, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.), změnil jej pouze ve výroku II. o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci a) a b) dovolání, jehož přípustnost spatřují v §237 občanského soudního řádu (dále již „o. s. ř.“) s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i soudu Ústavního. Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání podávají také žalobci c) a d). Jeho přípustnost spatřují v „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ s tím, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena právní otázka „pravosti podpisu Ing. V. na Kupní smlouvě“ a soudy nesprávně vyřešily i otázku „vysokého stupně nemravného chování žalovaného“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno a k zahájení dovolacího řízení došlo po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovoláních všech žalobců podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé nevymezují žádnou otázku hmotného či procesního práva, která měla být napadeným rozhodnutím řešena. Obsahem obou dovolání je pouhá polemika s hodnocením důkazů a se skutkovými závěry nalézacích soudů. Od 1. 1. 2013 však nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Protože dovolání neobsahují způsobilý dovolací důvod, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Stejně tak, pokud žalobci a) a b) žádají o přerušení dovolacího řízení s odůvodněním, že „další důkazní materiál se ukazuje v dalších řízeních“, dovolací soud připomíná, že v dovolacím řízení nelze zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Protože není dán důvod pro přerušení dovolacího řízení ve smyslu §109 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolací soud návrhu nevyhověl, řízení nepřerušil a rozhodl ve věci samé.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu