ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4210.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4210/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Elektrorozvaděče, s. r. o. se sídlem ve Frýdku-Místku, Collo - louky 126, IČO: 25393537, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti žalovaným: 1) Ing. J. Ř., F.-M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, 2) R. Ř., F.-M., zastoupenému Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42 a 3) MONETAR, a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, 28. října 1495, IČO: 64610195, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem v Ostravě – Porubě, Nad Porubkou 2355, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 78/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2014, č. j. 57 Co 1007/2013-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) na nákladech dovolacího řízení částku 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Ireny Křivánkové.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 3) nemá nikdo z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. srpna 2013, č. j. 42 C 78/2012-149, určil, „že žalovaní 1), 2) jsou vlastníky, kteří mají ve společném jmění manželů - bytovou jednotku v domě – bytový dům, stojícím na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří, když tato bytová jednotka je zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 4433 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území M., obec F.-M., spoluvlastnický podíl o velikosti 59/2976 na společných částech domu, stojícího na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 295 m2, když tento spoluvlastnický podíl na nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 3296 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území M., obec F.-M., spoluvlastnický podíl o velikosti 59/2976 na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 295 m2, když tento spoluvlastnický podíl na nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 9164 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území M.“ (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, „že žalovaní 1), 2), 3) jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 499,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce“ (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných 2) a 3) rozsudkem ze dne 15. května 2014, č. j. 57 Co 1007/2013-217, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že žalovaní 1), 2) jsou vlastníky, kteří mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku v domě – bytový dům, stojícím na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří, když tato bytová jednotka je zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 4433 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území Místek, obec Frýdek-Místek, spoluvlastnický podíl o velikosti 59/2976 na společných částech domu, stojícího na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 295 m2, když tento spoluvlastnický podíl na nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 3296 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území M., obec F.-M., spoluvlastnický podíl o velikosti 59/2976 na pozemku parc. č. 3482/51 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 295 m2, když tento spoluvlastnický podíl na nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 9164 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek pro katastrální území M., zamítl, určil, že žalovaní 1), 2) a žalobce nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 21 993,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. až IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, „že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu a žalovaný 2) považuje dovolání žalobce za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dané věci Okresní soud ve Frýdku-Místku vydal dne 6. 10. 2011 na základě návrhu žalobkyně předběžné opatření, kterým bylo žalovaným 1) a 2) zakázáno nakládat s jejich nemovitostmi. Předběžné opatření bylo doručeno Katastrálnímu úřadu ve Frýdku-Místku, Katastrálnímu pracovišti Frýdek-Místek téhož dne (6. 10. 2011), přičemž Katastrální úřad ve Frýdku-Místku rozhodl dne 5. 10. 2011 o vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy, kterou žalovaní 1) a 2) převedli své nemovitosti na žalovaného 3). Dovolatelka napadá proces přijetí tohoto rozhodnutí.
Podle dovolatelky otázkou zásadního právního významu je, zda se soud v řízení o určení vlastnického práva může zabývat postupem katastrálního úřadu při rozhodování vkladu vlastnického práva.
Nejvyšší soud například již v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , vyložil a odůvodnil právní názor, že soudům v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu nepřísluší hodnotit či přezkoumávat postupy a rozhodovací akty katastrálních úřadů. Uvedl také, že pokud katastrální úřad o podaném vkladovém návrhu rozhodl, tj. povolil vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch určité osoby, je zapotřebí vycházet z toho, že pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v okamžiku rozhodnutí katastrálního úřadu byly splněny všechny zákonem předvídané podmínky. V takovém případě předmětem řízení o určení vlastnictví je primárně posouzení platnosti příslušné věcné smlouvy z občanskoprávního hlediska, nikoliv též z hlediska posuzování podmínek vkladového řízení, tedy zkoumání, zda v popsané skutkové situaci katastrální úřad (ne)měl vkladovému návrhu (ne)vyhovět, resp. jej zamítnout či povolit (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 2584/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz ).
V rozsudku ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 21 Cdo 648/2007, uveřejněném na www.nsoud.cz , Nevyšší soud rovněž uvedl, že „zápisy o právních vztazích do Katastru nemovitostí provádějí příslušné katastrální úřady [srov. zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) – dnes zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů] a nepatří do pravomoci soudů ukládat v občanském soudním řízení katastrálním úřadům, jaký mají provést zápis do Katastru nemovitostí ČR (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2001 sp. zn. 22 Cdo 2688/99, které bylo uveřejněno v časopise Právní rozhledy č. 7/2001 na s. 338).“
V řízení o určení vlastnictví tak mohou soudy zkoumat toliko skutečnost, zda kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými není zatížena vadami, s nimiž občanský zákoník spojuje její absolutní neplatnost, nemohou však již zkoumat samotné podmínky vkladového řízení, tedy skutečnost, zda došlo či nedošlo k pochybení správního orgánu v řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí podle této smlouvy.
Z výše uvedeného je zřejmé, že se dovolací soud otázkou možnosti soudů přezkoumávat v občanském soudním řízení postupy a rozhodovací akty katastrálních úřadů vydávaných ve správním řízení ve svých rozhodnutích zabýval, a od závěrů v nich vyslovených nemá důvod se odchýlit.
Jestliže žalobkyně sporuje závěry odvolacího soudu o okamžiku provedení vkladu vlastnického práva žalovaného 3) do katastru nemovitostí, jde o nepřípustné námitky do skutkových zjištění nalézacího soudu (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 2) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu