ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4213.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4213/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. M., L., a b) MUDr. A. M., P., obou zastoupených Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, proti žalovaným: 1) JUDr. L. H. , a 2) Ing. J. H. , oběma P., zastoupeným JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, o zrušení soudního smíru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 349/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2014, č. j. 69 Co 9/2014-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. září 2013, č. j. 4 C 349/2011-151, zamítl žalobu na zrušení usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 11. června 2008, č. j. 3 C 598/2006-54 o schválení smíru. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. února 2014, č. j. 69 Co 9/2014-186, výrokem pod bodem I. nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nařídil žalovaným zbourání zdí, které jsou všechny postavené na jejich pozemku parc. č. 129/4 a 129/5 a nechal vytyčit původní hranici s tím, že tam bude dodatečně zakreslen onen kamenný mezník jako výchozí trojmezí; skutečné zaměření a vytyčení bude provedeno pod kontrolou manželů M. Výrokem pod bodem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobci spatřují přípustnost dovolání v tom, napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Žalobci doplnili dovolání podáním z 2. 3. 2015, doručeným dovolacímu soudu 2. 3. 2015, ve kterém uvedli, že nově disponují geometrickým plánem z 23. 1. 2015, který zároveň předložili. Požadovali, aby „dovolací soud k této „nové“ skutečnosti přihlédl“. Kromě toho, že doplnění bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty, žalobci přehlédli §241a odst. 6 o. s. ř., který stanoví, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud předesílá, že právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelé v dovolání vymezují. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Dovolatelé v dané věci řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).
Podle dovolatelů je přípustnost dovolání dána tím, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena.“ Tuto otázku však dovolatelé nijak nekonkretizují; jejich námitky směřují – nepřípustně – ke zpochybnění skutkového stavu a k hodnocení důkazů provedenému v nalézacím řízení. Nevymezují tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání. Ke skutkovým námitkám nelze v dovolacím řízení přihlížet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
K námitce, že soud měl ustavit namísto znalce k podání posudku znalecký ústav, se uvádí, že postup soudu v této otázce je vždy na úvaze soudů v nalézacím řízení, vycházející z posouzení výjimečnosti a obtížnosti věci (§127 odst. 3 o. s. ř.), kterou může dovolací soud zpochybnit jen, je-li zjevně nepřiměřená. Vytýčení hranic pozemků nepatří k výjimečným případům a ani v této věci není nic, co by ji činilo zvlášť obtížnou; chybí tedy jakýkoliv předpoklad pro možnost připuštění dovolání. Ostatně, i kdyby opravdu o pochybení šlo, mohlo by založit vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě by však bylo možno přihlédnout jen, pokud by dovolání bylo jinak přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. (viz §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání tedy není podle §237 o. s. ř. přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2015
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu