ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4285.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4285/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. J. P., Ph.D., H. K., zastoupené JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502, proti žalovanému Ing. S. G., S., zastoupenému JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 71/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2014, č. j. 25 Co 188/2014-910, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 17 259,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Aleny Ježkové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. prosince 2013, č. j. 17 C 71/2008-869, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal zůstatek na účtu ze smlouvy o stavebním spoření u Modré pyramidy, stavební spořitelny, a. s., č. 2096694101 ve výši 34 634,- Kč a zůstatek na účtu žalobkyně u Komerční banky, a. s., č. 4493940217/0100 ve výši 47 453,35 Kč (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zaspané na listu vlastnictví č. 171 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, a to dům postavený na pozemku parc. č. 216 společně s pozemky parc. č. 216 a parc. č. 217, vše v katastrálním území a obci S., dvě válendy s úložným prostorem, zůstatek na účtu č. 0019020060/0900 u Slovenské pojišťovny, a. s. ve výši 11 852,- Slovenských korun a zůstatek na účtu životního pojištění u Allianz – Slovenské pojišťovny, a. s., číslo smlouvy 000 000 776, ve výši 10 583,- Slovenských korun (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nejpozději do 31. března 2014 na vypořádání jejího podílu částku 2 048 598,60 Kč (výrok III.), každému z účastníků uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku náklady státu ve výši 9 679,- Kč (výroky IV. a V.) a rozhodl o tom, že ve vztahu mezi státem a účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), Dále žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. 25 Co 188/2014-910, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, vyjma výroku VI., který zrušil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání žalovaného za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 12. června 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ]. Tomuto požadavku však dovolatel nedostál.
Dovolatel se předně domnívá, že přípustnost dovolání mohou založit jím vymezené otázky hmotného práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe a které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Jde o následující otázky: 1) „otázka dokazování solventnosti při ukládání povinnosti vyplacení vypořádacího podílu ze společného jmění účastníků“, 2) „otázka dokazování vnosů výlučných prostředků některého z manželů na společný majetek za trvání manželství“ a 3) „otázka náležitosti znaleckého posudku k ocenění nemovitosti z hlediska možné přezkoumatelnosti znaleckého posudku“.
V souvislosti s první jím vymezenou otázkou hmotného práva týkající se „dokazování solventnosti při ukládání povinnosti vyplacení vypořádacího podílu ze společného jmění účastníků“ odvolacímu soudu vyčítá, že mu přikázal společné nemovitosti do výlučného vlastnictví pouze s odůvodněním, že je od rozvodu manželství sám užíval, aniž by se dostatečně zabýval jeho solventností.
Soudní praxe dovolacího soudu vychází ze závěru, že jestliže v řízení o vypořádání společného jmění manželů vyjdou najevo různé skutečnosti svědčící pro přikázání věci každému z účastníků, je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, jaké řešení zvolí. Jeho úvahu by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě, že by byla zjevně nepřiměřená (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8062). Tak tomu však v daném případě není. Z obsahu spisu je zřejmé, že se odvolací soud řídil shodnou vůlí obou účastníků. Dovolatel k návrhu žalobkyně na přikázání nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví po celou dobu řízení nic nenamítal a již ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že je nemovitosti připraven dle návrhu žalobkyně do svého výlučného vlastnictví převzít (viz str. 49 – 50 spisu). Tuto námitku navíc dovolatel uplatnil až v dovolacím řízení, a protože jde o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř., dovolací soud k ní nemůže přihlížet.
Druhou vymezenou otázkou hmotného práva, tedy „otázkou dokazování vnosů výlučných prostředků některého z manželů na společný majetek za trvání manželství“ dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení a s hodnocením důkazů; podle něj jsou přijaté právní závěry o tom, že nebyly prokázány jím tvrzené vnosy představující investice do společných nemovitostí, zatímco vnosy žalobkyně byly zohledněny, důsledkem nesprávných skutkových zjištění. Těmito skutkovými zjištěními je však dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
V pořadí třetí vymezenou „otázkou náležitosti znaleckého posudku k ocenění nemovitosti z hlediska možné přezkoumatelnosti znaleckého posudku“ dovolatel brojí proti závěru znalce v souvislosti se stanovením obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí.
Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (společného jmění manželů) představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku znalce, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5758 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, uveřejněné tamtéž pod pořadovým č. C 5211). Nadto lze podotknout, že dovolatel vznášel námitky proti postupu znalkyně a proti závěrům znaleckého posudku v průběhu celého řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že se nalézací soudy námitkami, které mohly mít vliv na stanovení obvyklé ceny nemovitostí, zabývaly, a soudem stanovená znalkyně své závěry i ve vztahu k uplatněným námitkám logicky a přesvědčivě odůvodnila.
Dovolatel řádně nevymezuje ani způsobilý dovolací důvod. Jeho námitky směřují výlučně proti závěru odvolacího soudu o výši vypořádacího podílu. V tomto směru sice tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však obsah dovolání tvoří pouhá kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Dovolatel přitom předkládá vlastní verzi skutkových závěrů. Jak již bylo uvedeno výše, zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu