Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.04.2015, sp. zn. 22 Cdo 4477/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4477.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4477.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4477/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. Arch. Z. O., a b) L. O. , obou M., zastoupených Mgr. Richardem Štaincem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 682/15, proti žalovanému D. S., M., zastoupenému JUDr. Věrou Škvorovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 4, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 66/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. 17 Co 94/2014-185, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení částku 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Richarda Štaince. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud v Benešově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. září 2013, č. j. 5 C 66/2013-130, uložil žalovanému povinnost zdržet se vstupu, průchodu, průjezdu a umísťování movitých věcí na pozemcích ve vlastnictví žalobců parc. č. 711 a parc. č. 26/1 v k. ú. M., obci S., zapsaných na listu vlastnictví č. 312 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. dubna 2014, č. j. 17 Co 94/2014-185, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se vstupu, průchodu, průjezdu a umísťování movitých věcí na pozemku parc. č. 26/1, ve zbylém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci k dovolání žalovaného uvedli, že považují rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a navrhují jeho „potvrzení“. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 8. dubna 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jeno. s. ř.“). Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ]. Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. Přesto, že dovolatel tvrdí, že důvodem jeho dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, směřují jeho námitky pouze do hodnocení důkazů. Sporuje otázku „prokázání jednání žalovaného spočívajícího ve vstupování, průchodu a umísťování movitých věcí na pozemku parc. č. 711“ s tím, že jinak než odvolací soud hodnotí důkazy fotografií a kamerového záznamu. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz). Namítá-li dovolatel, že soudy měly z provedených důkazů učinit jiný skutkový závěr, tedy jinak hodnotit provedené důkazy, nutno konstatovat, že těmito námitkami nebyl uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže dovolatel dále namítá, že jiné důkazy opomněl odvolací soud hodnotit, vychází dovolací soud z ustálené judikatury potud, že takzvané opomenuté důkazy, zakládají (v případě důvodnosti) vadu řízení (k tomu srovnej např. Ústavního soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, 2006, svazek 41, str. 349, nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 1954/09, uveřejněný na nalus.usoud.cz nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, uveřejněný na internetových stránkách www.nsoud.cz ), jejímž prostřednictvím však přípustnost dovolání nelze založit. Dovolatel rovněž napadl rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se náhrady nákladů řízení. V tomto směru však řádně neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř. a neuvádl ani způsobilý dovolací důvod. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. dubna 2015 Mgr. David Havlík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/07/2015
Spisová značka:22 Cdo 4477/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4477.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ochrana vlastnictví
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§126 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 1770/15
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19