ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4758.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4758/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. V., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Malická 11, proti žalovanému Mgr. P. V., zastoupenému JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 23/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2014, č. j. 15 Co 188/2014-339, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Jana Kociny.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem uvedeným shora rozhodl o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. března 2014, č. j. 6 C 23/2010-275, o vypořádání společného jmění účastníků (SJM).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně přípustnost dovolání spatřuje v nesprávném postupu při řešení otázek hmotného i procesního práva, při kterém se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu žalovaný podal, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal z hledisek uvedených v dovolání a zjistil, že dovolání není přípustné.
K uplatnění vnosu žalovaného na společný majetek, spočívající ve splátkách na společný hypotéční úvěr: Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že je na rozhodnutí manžela, který vnos vynaložil, v jakém rozsahu jej při vypořádání SJM uplatní. To však odvolací soud nezpochybnil; jen procesní úkony žalovaného, kterými byl uvedený vnos uplatněn k vypořádání, interpretoval jinak, než soud prvního stupně, a to tak, že byl uplatněn celý vnos (viz str. 5 rozsudku odvolacího soudu); jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Z toho, že žalovaný uváděl částku 383 024,- Kč coby polovinu celkově vynaložené částky, kterou zaplatil „za žalobkyni“, ještě jednoznačně nevyplývá vůle požadovat vypořádání jen poloviny jeho investic; jde spíše jen o nepříliš obratnou formulaci. V této souvislosti tu není nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
Jestliže se vyjde z toho, že žalovaný vnos uplatnil v plné výši, je výpočet částky, kterou je mu žalovaná povinna zaplatit na vyrovnání podílů, správný, byť odvolací soud použil poněkud jiný postup, než jaký používá dovolací soud (dovolací soud přepočítal výpočty podle pravidel uvedených v jeho usnesení ze dne 6. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 4509/2011 a v rozsudku ze dne 24. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013, se stejným výsledkem, k jakému dospěl odvolací soud). Ani zde není nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
K zahrnutí částky 5.026,20 Kč (účet u banky) do SJM: V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8042, nebo rozsudek ze dne 19. září 2011, sp. zn. 22 Cdo 2627/2011). V této části tak dovolání není přípustné (viz §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy).
V dané věci tak nebyly splněny podmínky §237 o. s. ř., proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu