ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.656.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 656/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně E. K., zastoupené Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Vladimírem Horským, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 26/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 56 Co 73/2014-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Roberta Kaše.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Rokycanech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. října 2013, č. j. 4 C 26/2012-145, vypořádal společné jmění účastníků a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 56 Co 73/2014-222, rozsudek soudu prvního změnil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, a to konkrétně do výroku VI. a do části výroku VIII.; jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 20. listopadu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014; dovolání však odkazuje na již zrušená či zásadně změněná ustanovení tohoto zákona.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Právní úprava dovolacího řízení účinná již od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu (viz §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013), respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatel v dovolání (velmi stručně) vymezuje. Nejvyšší soud již několikrát uvedl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ). Tomuto požadavku dovolatel nedostál. V dovolání není ani implicitně vyslovena námitka, které by mohla založit přípustnost dovolání; to je patrně dáno i tím, že dovolání vychází ze staršího textu zákona.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu