ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.838.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 838/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. M., zastoupené JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Jandova 8, proti žalované P. M., zastoupené Mgr. Pavlem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Studentská 174/10, o vydání věci nebo zaplacení finanční částky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 138/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2012, č. j. 68 Co 42/2012-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. září 2011, č. j. 10 C 138/2010-68, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni movité věci uvedené pod č. 1 až 78 specifikované v doplněné žalobě doručené soudu 22. 2. 2011 nebo zaplatit žalobkyni finanční částku za tyto movité věci. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 5. března 2012, č. j. 68 Co 42/2012-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastnicím známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.) a podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) – viz část pátá, hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl 1. – přechodná ustanovení, oddíl 1. – všeobecná ustanovení, §3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Dovolatelka polemizuje se závěrem, že neprokázala, že byla vlastnicí věcí, jejichž vydání se domáhá; napadá tak hodnocení důkazů a tím uplatňuje dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. Tvrdí sice, že rozhodnutí má zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., toto tvrzení však nijak nekonkretizuje a z obsahu dovolání se nepodává. Dovolací soud poznamenává, že v řízení o vlastnické žalobě leží na žalobci jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní ohledně skutečností, ze kterých dovozuje právo na vydání věci; jinak je tomu v návrhu na ochranu pokojného stavu (§5 obč. zák., dnes jde o žalobu na ochranu držby podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), ten však žalobkyně nepodala.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšné žalované, která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu