ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.904.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 904/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) L. Z. a b) D. Z., zastoupených JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 17, proti žalovaným: 1) MUDr. A. S. a 2) MUDr. H. S., oběma bytem v Praze 5, Barrandovská 23, zastoupeným JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o obnovení pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 292/2009, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 15 Co 353/2014-330, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Táboře („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2014, č. j. 4 C 292/2009-255, uložil žalovaným povinnost obnovit připojení elektrické přípojky ve spoluvlastnictví žalobců a žalovaných, vedené od sloupu na pozemku parc. č. 734/1, přes pozemky parc. č. 734/2, 697/1, 695 až k elektrorozvodné skříni s podružným elektroměrem žalobců na parc. č. 692, vše v k. ú. Ř. tak, aby byl obnoven odběr elektrické energie kabelem ve spoluvlastnictví stran pro budovu č. e. 17 na parc. č. st. 172.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 15 Co 353/2014-330, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci se žalobci domáhali ochrany pokojného stavu podle §5 obč. zák. č. 40/1964 Sb.; pokojný stav narušili žalovaní tím, že odpojili přípojku elektrického proudu. Soud prvního stupně zjistil, že tomu tak skutečně bylo, a žalobě vyhověl. Odvolací soud však učinil závěr, že pro rozhodnutí ve věci je významné i to, kdo přerušil kabel elektrické přípojky (ten byl mechanicky přerušen na 6 místech); protože ohledně této skutečnosti soud prvního stupně (který ji patrně nepovažoval za významnou) neposkytl žalobci poučení podle §118a odst. 1 o. s. ř., poskytl je soud odvolací a po doplnění tvrzení a důkazních návrhů rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť žalobce navrhl důkazy vyžadující rozsáhlejší dokazování. Podle názoru dovolatele však takové poučení neměl odvolací soud poskytnout.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud vyšel z toho, že soud prvního stupně v souvislosti s poškozením kabelu přípojky, které vyšlo najevo v řízení, nepoučil žalobce konkrétně podle §118a odst. 1 o. s. ř.; toto zjištění dovolatelé nepopírají, pouze tvrdí, že takto nemůže odvolací soud postupovat. Nejvyšší soud však uvedl: „Nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala“ (rozsudek ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“) č. C 10857, dostupný – stejně jako další zde zmíněná rozhodnutí - též na www.nsoud.cz ). Přitom „poučovací povinnost podle §118a odst. 1, 2 o. s. ř. se uplatní tam, kde v řízení při jednání vyjde najevo, že existuje právně významná skutková okolnost, která doposud nebyla stranou sporu tvrzena a takové skutečnosti je pro úspěch strany ve sporu zapotřebí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 3799/2009, Soubor č. C 7932). Je zřejmé, že soud prvního stupně tak postupoval proto, že mechanické přerušení kabelu nepovažoval za skutečnost významnou pro rozhodnutí ve věci. Jestliže odvolací soud uvažoval jinak (a jeho úvahu v této části nemůže dovolací soud, vázán obsahem dovolání, přezkoumávat), pak nutně musel zmíněnou vadu odstranit, a nelze mu tak vytýkat, že potřebné poučení žalobci poskytl. Jeho rozhodnutí tak není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (dovolatelé ostatně ani neuvádí, se kterým rozhodnutím by mělo být v rozporu) a není ani důvod pro to, aby věc byla řešena jinak, než jak ji dovolací soud již řešil (ostatně dovolatelé ani výslovně nenavrhují, aby odvolací soud nereagoval na porušení poučovací povinnosti podle §118a odst. 1 o. s. ř. v řízení před soudem prvního stupně).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu