ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1141.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1141/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci věci žalobce Ing. F. P. , podnikatele, zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem Brno, Krkoškova 2, proti žalované MANATECH CZ s.r.o. , se sídlem Humpolec, Vosmíkova 900, okres Pelhřimov, PSČ 39601, identifikační číslo osoby 26045095, zastoupené advokátem Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem Praha 5, Na Bělidle 2, o zaplacení 1 004 039 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 814/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 6 Cmo 117/2014-367, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 6 Cmo 117/2014-367, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného práva a procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatelka v dovolání poukazuje.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soudu dovolacího, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), s tím, že odvolací soud nepostupoval v intencích tohoto rozhodnutí a nezadal revizní znalecký posudek, nutno konstatovat, že tato námitka nezakládá přípustnost dovolání, neboť naopak odvolací soud v intencích tohoto rozhodnutí postupoval. Podle poukazovaného rozhodnutí je možno dát znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§127 odst. 2 o. s. ř.), přičemž zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – posudkem jiného znalce, vypracovaným mimo řízení. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (viz R 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu §127 o. s. ř., nýbrž o důkaz listinou podle §129 o. s., ř.; v takovém případě nejde o rozpor ve znaleckých posudcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1186). Odvolací soud v dané věci přihlédl k ustálené rozhodovací praxi, když za situace, kdy oba účastníci předkládali soudu prvního stupně jako listinné důkazy odlišné znalecké posudky a znalecký posudek, který byl zpracován v jiném řízení a předložen v daném řízení k důkazu, posuzoval jiné záležitosti, než jsou předmětem daného řízení, soud správně zadal vypracování znaleckého posudku znalci, v posuzovaném případě znalci Vysokého učení technického v Brně, v němž znalec (znalecký posudek č. C 1389) dospěl k závěru, že vady stroje spočívají v provedení stroje, že stroj je labilní konstrukce a závady na něm nebyly způsobeny opotřebením a ani zásahem obsluhy. Odvolací soud neměl o závěrech znaleckého posudku č. C 1389 ve spojení s výsledky výslechu znalce (č. l. 279 a násl. spisu) žádné pochybnosti, proto nebyl důvod pro zadání revizního znaleckého posudku, přičemž toto rozhodnutí je i ve smyslu poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu plně na uvážení soudu. Dovolatelka ani nevymezila, jakou procesní otázku ve vztahu k závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007 má dovolací soud řešit, namítá-li pouze, že v řízení měl být zadán revizní znalecký posudek.
Dovolatelka rovněž nevymezila ani hmotněprávní otázku s ohledem na posouzení zániku účinku odstoupení od kupní smlouvy pro poškození předmětu koupě, namítá-li pouze nesprávné právní posouzení ve vztahu k ustanovení §441 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož, účinky odstoupení od smlouvy nevzniknou nebo zaniknou, jestliže kupující nemůže vrátit zboží ve stavu, v jakém je obdržel. Dovolatelka ani neuvedla, od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit. Odvolací soud vyšel ve svém závěru z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3600/2008, podle něhož při existenci podstatných vad lze vrátit nikoliv jen to zboží, jež zůstalo zcela nezměněno, ale i zboží, jež sice není v původním stavu, ale jehož změny jsou důsledkem přirozeného opotřebení či působení přírodních sil, nahodilých událostí nebo prostě stárnutí zboží, o něž bylo řádně pečováno. Odvolací soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3600/2008 (uveřejněném na www.nsoud.cz ) uvedl, že funkcí §441 obch. zák. je rozdělení rizika spojeného s možným vadným plněním rovnoměrně mezi prodávajícího a kupujícího. Prodávající je chráněn v těch případech, kdy by např. musel převzít zboží ve změněném stavu, tedy zboží, které je znehodnoceno, zničeno, zboží, které by již nemělo pro prodávajícího žádné další hospodářské využití. Kupující je naopak chráněn výjimkami pro ty případy, kdy by aplikace zásady, že lze vrátit zboží jen v původním stavu, vedla k jeho znevýhodnění a snížení důsledků odpovědnosti za vady. Pokud tedy kupující sám postupoval vždy s řádnou úrovní péče o zboží, nezanedbal přiměřenou ochranu zboží před jeho poškozením nebo zničením, není možné přenášet na něho důsledky spojené s podstatnými vadami, které se na zboží vyskytly. Ze skutkových zjištění v dané věci nevyplývá, že není možné vrátit předmětný vadný stroj. Pokud dovolatelka v dovolání uvádí, že ji má být vydán stroj, který nebude ani po výměně dopravníkového pásu schopen plnit svou základní funkci a kdy k tomuto stavu došlo z důvodu jednání kupujícího žalobce, které nelze označit za řádnou péči o stroj, a to ve vztahu k poškození ulomení joy-sticku, pak takové zjištění soudy neučinily a dovolatelka tak namítá nesprávné právní posouzení na základě svých vlastních skutkových závěrech, k nimž však soudy nedospěly. Odvolací soud konstatoval, že důvodem neúspěchu obrany žalované ve vztahu k §441 obch. zák. je skutečnost, že k ulomení joy-sticku došlo v důsledku neočekávané a náhodné události více jak 5 let po obdržení výzvy žalovanou, aby si odvezla předmět koupě po důvodném odstoupení žalobce od kupní smlouvy, a že k poškození ovládacího prvku stroje došlo nikoliv používáním stroje nebo v důsledku úmyslného poškození stroje žalobcem, ale v důsledku nahodilé události související se zkoumáním stroje (č. l. 241 spisu).
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů rozhodl, že dovolání žalované není přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Není-li tedy dovolání žalované podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud nemohl učinit jiný závěr, než dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu