ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1210.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1210/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochoví a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně OSOH, a.s., se sídlem v Plzni, Slovanská alej 32, PSČ 326 00, IČO 64360881, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová č. 69/9, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. P. J., zastoupenému JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Bělehradská č. 2759, PSČ 390 05, o zaplacení částky 251.090,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 82/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 28. března 2014, č. j. 1 Cmo 292/2012-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. dubna 2011, č. j. 46 Cm 82/2008-107, uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 251.090,- Kč s příslušenstvím spolu s náhradou nákladů řízení.
Žalovaný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a požádal o osvobození od soudních poplatků, což zdůvodnil tím, že přestal podnikat a navíc jeho zdravotní stav vyžaduje větší finanční výdaje. Soud ho poté vyzval, aby údaje o svých majetkových poměrech doplnil, čemuž žalovaný nevyhověl. Následně soud prvního stupně rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žalovaný byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Jelikož však soudní poplatek zaplacen nebyl, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 46 Cm 82/2008-181, řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a opět požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud této žádosti nevyhověl. Žalovaný poté část soudního poplatku zaplatil, ale následně nechal marně uplynout lhůtu, pro jeho doplacení. Usnesení ze dne 29. listopadu 2012 pak přezkoumal Vrchní soud v Praze, který ho usnesením ze dne 9. prosince 2014, č. j. 1 Cmo 292/2013-227, potvrdil, a to zejména proto, že žalovaný i přes prodlužování lhůty ke splnění, celkovou částku soudního poplatku včas nezaplatil.
Žalovaný proti výše uvedenému rozhodnutí podal dovolání, ve kterém jako dovolací důvod uvádí nesprávné posouzení vazby ustanovení §9 zákona o soudních poplatcích a ustanovení §138 o. s. ř. týkající se osvobození od soudních poplatků, v souvislosti s nesprávným posouzením podmínek zastavení řízení. Z tohoto důvodu navrhuje, aby bylo rozhodnutí Vrchního soudu, stejně jako rozhodnutí Krajského soudu, o zastavení řízení, zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10 o. s. ř.) se, po zjištění, že bylo dovolání podáno včas podle §240 odst. 1 o. s. ř. osobou k tomu oprávněnou, zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 a §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu upřesněn. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že podané dovolání není přípustné, neboť dovolatel sice v dovolání uvedl, které rozhodnutí napadá a v jakém rozsahu, vymezil také důvod dovolání, ale již se nikterak nezabýval vyložením toho, v čem spatřuje jeho přípustnost, přičemž toto vymezení předpokladů nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Na základě toho Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu