ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1536.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1536/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. M. B. , zastoupeného Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, PSČ 110 00, proti žalované České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, o zaplacení částky 61 658,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 6/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2014, č. j. 68 Co 394/2014-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. dubna 2014, č. j. 31 C 6/2011-96, zamítl žalobu na zaplacení částky 61 658,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2014, č. j. 68 Co 394/2014-125, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu ve všech výrocích napadl žalobce dovoláním. Žalobce je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. a přípustnost je dána dle poslední věty §237 o. s. ř. Po shrnutí skutkového stavu dovolatel rozporuje závěr soudů o nesplnění pojistných podmínek pro výplatu pojistného plnění. Soudy měly aplikovat ustanovení §443 ve spojení s ustanovením §442 občanského zákoníku. Žalobce škodu řádně vyčíslil a prokázal, když opětovně odcizené věci za dobu 22 dní od instalace neztratily na své hodnotě, před odcizením nebylo žalobcem ani třetí osobou nic odinstalováno. Žalobce zvolil variantu likvidace této pojistné události rozpočtem, tedy že žalovaná uhradí vzniklou škodu, aniž by žalobce musel něco prokazovat.
Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
N ejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Dovolatel k vymezení předpokladů přípustnosti uvádí pouze to, že dovolání podává ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 poslední věta o. s. ř. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání tedy nedostál. Neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, a od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a to vymezení předpokladu přípustnosti dovolání. Tuto vadu dovolatel ve lhůtě (§241b odst. 3) neodstranil a nelze pro ni v dovolacím řízení pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované, která by měla jejich náhradu právo, podle obsahu spisu žádné náklady nevnikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu