ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1589.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1589/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. A. , zastoupeného JUDr. Helenou Dvornou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Hurbanova 11, PSČ 142 00, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, IČO 41197518, o zaplacení částky 584 277 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 150/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. 55 Co 326/2014-256, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. února 2014, č. j. 12 C 150/2010-240, zamítl žalobu na zaplacení 584 277 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. září 2014, č. j. 55 Co 326/2014-256, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním do obou výroků. Přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. a důvod shledává v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které blíže konkretizuje. Soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení doplnil dovolání o vylíčení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tato výzva byla právní zástupkyni žalobce doručena dne 14. ledna 2015. Doplnění dovolání žalobce bylo soudu doručeno do datové schránky dne 29. ledna 2015, tedy po uplynutí lhůty stanovené soudem.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje obligatorní náležitost.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z uvedeného ustanovení i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje obligatorní náležitost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť k přípustnosti dovolání pouze odkazuje na §237 o. s. ř., aniž by blíže konkretizoval, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
K doplnění dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručené do datové schránky dne 29. ledna 2015, nemůže dovolací soud přihlížet pro opožděnost.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §240 odst. 2 o. s. ř. nelze zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 23. října 2014 (č. l. 257). Dovolání žalobce bylo doručeno soudu prvního stupně do datové schránky dne 23. prosince 2014, tedy v poslední den lhůty k podání dovolání. Soud prvního stupně vyzval žalobce přípisem k odstranění vad dovolání ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, tj. od 14. ledna 2015 (doručenka na č. l. 263). Žalobce dovolání doplnil až dne 29. ledna 2015.
K doplnění dovolání nelze přihlížet, neboť bylo učiněno po uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Nic na opožděnosti doplnění dovolání nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně dovolatele vyzval přípisem na č. l. 263 k odstranění vad dovolání ve lhůtě 10 dnů, ač podle §243b o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (mimo jiné) ustanovení §43 o. s. ř. Výzva soudu prvního stupně nemohla zapříčinit prodloužení zákonné lhůty k podání dovolání. K doplnění dovolání učiněnému po uplynutí lhůty k podání dovolání dle §240 odst. 1 o. s. ř., by nebylo možno přihlédnout ani tehdy, bylo-li by dovolání doplněno ve lhůtě soudcovské, stanovené ve výzvě k odstranění vad dovolání.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Výzva k odstranění vad dovolání se uplynutím lhůty k podání dovolání stává bezpředmětnou, neboť marným uplynutím propadné lhůty dle §240 odst. 1 o. s. ř. se původně odstranitelné vady stávají neodstranitelnými.
Dovolání žalobce neobsahuje obligatorní náležitost, a to vymezení přípustnosti dovolání. Tento nedostatek nebyl dovolatelem odstraněn po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §234c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Dle ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. srpna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu