ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.162.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 162/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně OKAČ kompresory, s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Na Luhách 3357/3a, PSČ 400 01, IČO 25441329, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, proti žalovanému Městu Krupka , se sídlem v Krupce, Mariánské náměstí 22/13, PSČ 417 42, IČO 266418, zastoupenému JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Kollárova 1064/18, PSČ 415 01, o zaplacení částky 155.295,- Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 357/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. července 2014, č. j. 14 Co 299/2014 – 243, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Teplicích v pořadí třetím rozsudkem ze dne 31. ledna 2014, č. j. 27 C 357/2004 – 213, zamítl žalobu o zaplacení částky 155.295,- Kč (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem v pořadí čtvrtým rozsudkem ze dne 24. července 2014, č. j. 14 Co 299/2014 – 243, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobou uplatněný nárok je co do základu zcela po právu (výrok pod bodem I) a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení o výši nároku (výrok pod bodem II).
Měnící výrok pod bodem I rozsudku odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které je přípustné dle §237 o. s. ř., neboť vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, a odůvodněné nesprávným právním posouzením věci.
Žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k závěru o nemožnosti aplikace ustanovení §374 obchodního zákoníku na základě domněnky, že žalovaný měl a mohl předpokládat odcizení pronajatého kompresoru, který ponechal na místě veřejně přístupném s pouhým mechanickým zajištěním. Dále žalovaný argumentuje tím, že místo, ze kterého byl kompresor odcizen, patří mezi nejklidnější části města. Nepopírá existenci uzavřeného objektu, v němž by bylo možné kompresor přes noc uchovávat, ale poukazuje na nemožnost dopravit do něj kompresor, proto kompresor zabezpečil obvyklým způsobem. Závěrem poukazuje na odlišnosti daného případu a citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 25 Cdo 65/2006.
Žalovaný se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žaloba o zaplacení částky 155.295,- Kč se zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení, nebo napadený rozsudek zrušil a věc vrátil.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 17. prosince 2014 a zdůrazňuje, že v odůvodnění dovolání se žalovaný zabývá vylíčením skutkového děje, což není přípustným dovolacím důvodem. Navíc žalovaný nevymezil náležitě přípustnost dovolání, proto by mělo být odmítnuto. I pokud by bylo možné učinit závěr o přípustnosti dovolání, právní otázka byla odvolacím soudem posouzena správně, což žalobkyně dokládá uvedením judikatury Nejvyššího soudu. Proto by měl dovolací soud dovolání žalovaného, shledá-li jej přípustným, zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť pouze uvádí, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak a odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř. Dovolatel se podrobněji zabývá vymezením dovolacího důvodu, ale brojí zejména proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, jež se týkají jeho možnosti pronajatý kompresor odvážet do nedalekého uzavřeného areálu. K tomuto však Nejvyšší soud uvádí, že jediným způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné právní posouzení věci.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 7. dubna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu