ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1769.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1769/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně MERES, spol. s r.o. , se sídlem Rohatec, Tovární 463/18, PSČ 696 01, identifikační číslo osoby 25348213, zastoupené Mgr. Martinem Bartou, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 261/24, proti žalované Kaufland Česká republika v.o.s. , se sídlem Praha 6, Bělohorská 2428/203, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25110161, o zaplacení 56 447 929 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 117/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2015, č. j. 91 Co 3/2015-52, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. ledna 2015, č. j. 91 Co 3/2015-52, výrokem I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 57 C 117/2014-33, kterým bylo ve výroku I. řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek ani ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 57 C 117/2014-26, doručené žalobkyni 31. 10. 2014, a jímž bylo výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a výrokem III. o vrácení zaplacené části soudního poplatku ve výši 2 765,10 Kč; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodl o zastavení řízení poté, co žalobkyně soudní poplatek ani k dodatečné výzvě soudu v plné výši nezaplatila, ačkoliv nebyla od placení soudního poplatku osvobozena. Za irelelevantní pro posouzení předpokladů pro zastavení řízení považoval námitku žalobkyně, že projevila maximální snahu soudní poplatek zaplatit alespoň částečnou úhradou, která byla v jejích možnostech, neboť částečným plněním není poplatková povinnost splněna a následky stanovené v §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích tím nejsou dotčeny.
Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013. Poukazuje na závěry tohoto rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud uvedl: „Osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).“ a dále „jestliže účastníku jeho poměry nedovolují zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků.“ Podle názoru žalobkyně soud rozhodl v rozporu s uvedenou judikaturou, neboť v jejím případě je naplněna podmínka existence zvlášť závažných důvodů pro úplné osvobození od soudního poplatku, který byl vyměřen ve výši 2 164 480 Kč. Poukazuje na to, že v počátcích svého podnikání investovala v zásadě veškeré finanční prostředky, jimiž disponovala, přičemž nedostatek finančních prostředků ji nemůže z pohledu spravedlnosti bránit v domožení se svých práv. Navrhla proto zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a i jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Poukazuje-li dovolatelka na odchýlení se odvolacího soudu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že touto námitkou dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezila, neboť poukazované rozhodnutí odůvodňuje, že je možné osvobodit od soudního poplatku právnickou osobu, avšak v dané věci na řešení této otázky napadené rozhodnutí založeno není. V přezkoumávané věci bylo o žádosti o osvobození od soudního poplatku již pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. června 2014, č. j. 57 C 117/2014-14, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2014, č. j. 91 Co 405/2014-23, a pravomocně bylo zastaveno i řízení o opakované žádosti žalobkyně ze dne 19. 11. 2014 o osvobození od soudního poplatku (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. prosince 2014, č. j. 57 C 117/2014-48, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2015, č. j. 91 Co 48/2015-75). Tato pravomocná rozhodnutí nebyla dovoláním napadena. V napadeném rozhodnutí odvolací soud již pouze přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení, nikoliv podmínky pro případné osvobození od soudního poplatku. Nelze tedy dovodit, že by dovolatelkou poukazované rozhodnutí řešící otázku osvobození od soudního poplatku na danou věc, týkající se zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, dopadalo.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť v dané přezkoumávané věci odvolací soud neřešil otázku osvobození účastníka od soudního poplatku, řešenou v poukazovaném rozhodnutí. Dovolání žalobkyně není tedy podle §237 o. s. ř. přípustné, a Nejvyšší soud tak dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu