ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1848.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1848/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce JUDr. Miloslava Havleny, Blatná, J.P.Koubka 81, PSČ 388 01, Okres Strakonice, insolvenčního správce úpadce NJK UNICOS, spol. s r.o., se sídlem Klatovy, Vídeňská 31/IV., PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 18237576, proti žalované Alfa Software, s.r.o. , se sídlem Klatovy I, Pražská 22, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 26359812, o zaplacení 131 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 5 C 50/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. prosince 2014, č. j. 25 Co 40/2014-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. prosince 2014, č. j. 25 Co 40/2014-187, výrokem I. změnil zamítavý výrok I. rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. listopadu 2013, č. j. 5 C 50/2013-144, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 131 800 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I.; výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud po zopakovaní rozhodujících důkazů dospěl k závěru, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že zaplatila žalobci kupní ceny za prodané automobily ve výši uplatněné žalobou, proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.
Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že směřuje proti výroku I. (ve věci samé) citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni. Dovolatelka považuje dovolání za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na něž dovolatelka v dovolání poukazuje, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, řešící otázku důkazního břemene. V dovolání žalovaná vznesla námitky ke skutkovým zjištěním a závěrům odvolacího soudu, považuje je za neúplná a kritice podrobila i hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem. S ohledem na vlastní vylíčení skutečností a vlastního hodnocení provedených důkazů a rozboru právních předpisů o účetnictví dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. prosince 2014, č. j. 25 Co 40/2014-187 není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na něž dovolatelka v dovolání poukazuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v Právních rozhledech č. 7/1998, řešící otázku důkazního břemene).
Pokud v dané věci žalobce tvrdil, že žalovaná mu neuhradila požadovanou částku, představující součet kupních cen za dva prodané automobily a žalovaná tvrdila, že kupní ceny zaplatila, musí žalovaná unést důkazní břemeno svého tvrzení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že by kupní ceny za prodané automobily žalobci uhradila. Nelze dovodit, že by odvolací soud přenesl důkazní břemeno na žalovanou v rozporu s ustálenou (resp. s dovolatelkou citovanou judikaturou Nejvyššího soudu) rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nesouhlasí-li dovolatelka s hodnocením důkazů ohledně zaplacení resp. nezaplacení kupních cen za prodané automobily, které byly v dané věci provedeny, je třeba konstatovat, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Jsou-li součástí námitek dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení věci i námitky k neúplnému dokazování a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, je nutno konstatovat, že ani těmito námitkami nejen že nebyla dovolatelkou vymezena přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., ale těmito námitkami nebyl uplatněn ani dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatelky založeny na zpochybnění skutkového stavu věci a na kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem.
Nezávisí-li tedy napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud nemohl učinit jiný závěr, než dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu