ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1906.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1906/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CZ-VISUAL IMPACT a.s. , se sídlem v Praze 10, U Slavie 1540/2a, PSČ 100 00, IČO 27065499, proti žalované DAROTHORE a.s. , se sídlem v Praze 10, Kubánské náměstí 1391/11, PSČ 100 00, IČO 24730963, zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1680/110, PSČ 400 01, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 95/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 56/2014 – 136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 2 Cm 95/2011-104,
- zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se jakéhokoliv kontaktu, tj. ústního kontaktu (zejména telefonického oslovování) či přímého osobního kontaktu a dále písemného kontaktu (zejména prostřednictvím zasílání dopisů, faxů, emailů a obdobných zpráv), se zákazníky žalobkyně, tj. se subjekty, které ke své reklamní kampani využívají reklamních poutačů ImpactBoard, ve kterém bude žalovaná (i) jakkoliv zmiňovat nebo přímo či nepřímo naznačovat, že reklamní poutače, které adresát takového sdělení užívá, jsou využívány neoprávněně, a/nebo (ii) uvádět či pouze naznačovat, že (a) se tento reklamní poutač shoduje nebo že má stejný vzhled, jako reklamní stojan Visual Tower nebo jako reklamní poutač vlastněný či používaný společností DAROTHORE a.s., nebo že je (b) identický či podobný průmyslovým vzorům Společenství č. 001859539-0001 a č. 001859539-0002 (výrok pod bodem I);
- zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované uveřejnit na webových stránkách www.darothore.cz a na www.visualtower.cz a to na první stránce, která se objeví po přihlášení na příslušnou webovou adresu po dobu tří měsíců a dále zaslat společnosti UNILEVER ČR spol. s.r.o., se sídlem Praha 8, Thámova 18, PSČ 186 00, IČO 18627781, a družstvu JEDNOTA, spotřební družstvo České Budějovice se sídlem České Budějovice, Lidická 1625/156, PSČ 370 07, IČO 00031852, dopis, podepsaný statutárním orgánem žalované, následujícího znění: „Vážení, dovolujeme si Vás informovat, že námi dříve uvedené informace o tom, že reklamní poutač, označený ImpactBoard je společností CZ-VISUAL IMPACT a.s. (resp. jejím odštěpným závodem Visual Impact) a jejími zákazníky užíván neoprávněně, a že společnost DAROTHORE a.s. je jediný oprávněný subjekt k užívání obdobného reklamního nosiče, jsou nepravdivé . I přes zápis průmyslových vzorů ve prospěch společnosti DAROTHORE a.s. je podle nařízení Rady ES č. 6/2002 subjekt, který výrobek užíval před zápisem průmyslového vzoru, oprávněn výrobek shodný se zapsaným průmyslovým vzorem nadále užívat stejným způsobem, včetně zvýrazněného slova „nepravdivé“ (výrok pod bodem II);
- uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni omluvu ve formě dopisu, podepsaného statutárním orgánem žalované v následujícím znění: „Vážení, tímto bychom rádi uvedli na pravou míru informace, které jsme uváděli o Vaší společnosti CZ-VISUAL IMPACT a.s. (resp. odštěpném závodu Visual Impact) a o Vašich produktech, zejména informace, týkající se tvrzeného porušování průmyslových práv užíváním Vašeho reklamního stojanu „ImpactBoard“, které byly nepravdivé. Zároveň se tímto Vaší společnosti omlouváme za dopisy, které jsme zaslali jejím zákazníkům, společnosti UNILEVER ČR spol. s.r.o., IČO 18627781, a družstvu JEDNOTA s. d. České Budějovice, IČ 00031852, týkající se tvrzeného neoprávněného užívání Vámi poskytovaných reklamních stojanů ImpactBoard, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem III);
- uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 496 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem IV);
- zamítl žalobu v částce 197 400 Kč (výrok pod bodem V) a
- rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem VI).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 56/2014-136, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a VI. potvrdil, ve výroku III. potvrdil v rozsahu povinnosti žalované do tří dnů od právní moci rozsudku zaslat žalobkyni omluvu ve formě dopisu, podepsaného statutárním orgánem žalované, v tomto znění: „Omlouváme se Vaší společnosti za dopisy, které jsme zaslali Vašim zákazníkům společnosti UNILEVER ČR spol. s.r.o., Praha 8, ze dne 28. 6. 2011 a družstvu JEDNOTA s. d. České Budějovice, ze dne 25. 7. 2011, týkající se tvrzeného neoprávněného užívání Vámi poskytovaných reklamních stojanů ImpactBoard.“, jinak se ohledně zbývajícího textu omluvy tento výrok mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 29 282 Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje dle ustanovení §236 odst. 1, §237 a §238 o. s. ř. za existence podmínky §241a odst. 1 o. s. ř., když zákon podání dovolání v dané věci jinak nevylučuje a odvolací soud podání dovolání za podmínek v poučení uvedených připouští.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nedostatečné odůvodnění výše škody a výroku o náhradě nákladů řízení, neboť pouze odkazuje na znění §142 odst. 2 o. s. ř., aniž by uvedl jakoukoli právní úvahu a aniž by se vypořádal s důvody odvolání. Rozhodnutí obou soudů jsou nepřezkoumatelná. Soud odvolací i soud prvního stupně neprovedly žalovanou navrhované důkazy. Soudy obou stupňů nesprávně posoudily situaci, když dovodily, že žalovaná se dopustila nekalosoutěžního jednání a způsobila tím žalobkyni škodu. Soudy v rozporu se základními zásadami spravedlivého řízení neprovedly v potřebném rozsahu dokazování, čímž žalované odepřely soudní ochranu a s neprovedením důkazů se nevypořádaly v rozhodnutí.
Z důvodů výše uvedených dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti a není přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka však vůbec nevymezuje přípustnost dovolání a nevymezuje ani otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání žalovaná nedostála, tuto vadu neodstranila ve lhůtě pro podání dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.) a pro tuto vadu nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Dovolatelka namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, neprovedení důkazů a nevypořádání se s odvolacími námitkami. Tyto námitky samy o sobě však nejsou způsobilé vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť jde o vady řízení, k nimž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotné vady řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládají.
Nejvyšší soud dovolání žalované v části směřující proti potvrzujícímu výroku podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitost.
Dovolatelka napadá i výrok odvolacího soudu, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni částku 29 282 Kč. Proti tomuto výroku není dovolání přípustné dle §238 odst. 1 písm. c), neboť hodnota peněžitého plnění nepřesahuje 50 000 Kč a zároveň nejde o vztah ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztah.
Přípustnost dovolání ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím je třeba posuzovat odděleně a nelze je sčítat, neboť vychází z odlišného skutkového, respektive procesního základu toho kterého stupně řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3727/2013).
Ani v této části proto není dovolání žalobkyně přípustné dle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nenaplnění hodnotového kritéria přípustnosti dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako celek dle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť zčásti neobsahuje obligatorní náležitost a zčásti není přípustné.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu