ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2341.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2341/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. Heleny Štětinové, LL.M. , se sídlem ve Strančicích, Všechromy 26, PSČ 251 63, IČO 49503464, jako insolvenční správkyně dlužnice FARAH s. r. o., se sídlem v Praze 1, Myslíkova 209/5, PSČ 110 00, IČO 60491426, proti žalovanému R. Z. , se sídlem v Praze 10, Mírová 54/91, PSČ 103 00, IČO 45691789, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 118/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2014, č. j. 6 Cmo 257/2014-219, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Městský soud v Praze v této věci druhým rozsudkem ze dne 9. října 2013, č. j. 8 Cm 118/2007-186, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 150 968,50 Kč (výrok pod bodem II) a stanovil žalovanému povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 136 Kč (výrok pod bodem III).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. října 2014, č. j. 6 Cmo 257/2014-219, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá (první odstavec výroku pod bodem I), uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 136 Kč (druhý odstavec výroku pod bodem I) a stanovil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 186 580 Kč (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla původní žalobkyně FARAH s. r. o. dovoláním ze dne 5. ledna 2015. Přípustnost dovolání odvozuje z toho, že „právní otázka byla odvolacím soudem vyřešena chybně a dovolacím soudem bude posouzena jinak“. Dovolatelka zastává názor, že dovolání je důvodné podle §241a o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení dovolatelka rozporuje závěr odvolacího soudu, že předmětem sporu je bezdůvodné obohacení a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě se vyhovuje a žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že usnesením ze dne 27. února 2015, č. j. MSPH 91 INS 2119/2015-A-12, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 27. února 2015 v 14.06 hodin, prohlásil Městský soud v Praze na majetek dlužnice FARAH s. r. o., žalobkyně v tomto řízení, konkurs a že insolvenční správkyní ustanovil Ing. Helenu Štětinovou LL.M. se sídlem ve Strančicích, Všechromy 26, PSČ 251 63.
V souladu s ustanovením §263 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném v době prohlášení konkursu (pro věc rozhodném) proto Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. srpna 2015, č. j. 23 Cdo 2341/2015-248, vyrozuměl účastníky řízení o přerušení řízení, jakož i o podmínkách, za kterých lze v přerušeném řízení pokračovat (srov. §263 a §264 insolvenčního zákona).
Podle ustanovení §264 odst. 1 insolvenčního zákona v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.
Vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně podala návrh na pokračování v řízení, Nejvyšší soud pokračuje v dovolacím řízení. Návrh na pokračování v dovolacím řízení došel Nejvyššímu soudu do datové schránky dne 9. září 2015, tímto dnem se insolvenční správkyně Ing. Helena Štětinová, LL.M. stala účastnicí řízení místo dlužnice FARAH s. r. o., se sídlem v Praze 1, Myslíkova 209/5, PSČ 110 00, IČO 60491426.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 ( srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který byl v době podání dovolání řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze cituje znění ustanovení §237 o. s. ř. a uvádí, že „právní otázka byla odvolacím soudem vyřešena chybně a dovolacím soudem bude posouzena jinak“. Právní otázku, jež má být posouzena dovolacím soudem jinak, však blíže nevymezuje. Nejvyšší soud podotýká, že dovolání je podle §237 o. s. ř. mimo jiné přípustné tehdy, pokud dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být (dovolacím soudem) posouzena jinak. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že otázka „bude dovolacím soudem posouzena jinak“, je třeba připomenout, že tento požadavek významově neodpovídá předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. listopadu 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu