ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2352.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2352/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Š & V STAVEBNÍ s.r.o. , se sídlem Praha 10 - Křeslice, Pod Zahradami 188, PSČ 10400, identifikační číslo osoby 27137023, zastoupené JUDr. Jakubem Blažkem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1044/23, proti žalovanému Ing. V. K. , zastoupenému JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Praha 6, Synkovská 1327/6, o zaplacení 1 388 462 Kč s příslušenstvím, ve věci návrhu žalovaného o osvobození od soudního poplatku za dovolání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 141/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2015, č. j. 93 Co 40/2015-168, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2015, č. j. 93 Co 40/2015-168, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. února 2014, sp. zn. 19 C 141/2012-160, kterým nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudního poplatku za dovolání podané proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2014, č. j. 93 Co 419/2014-112, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Má-li žalovaný za to, že jeho dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že v dané věci se jedná o řešení právní otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, přičemž za tuto otázku považuje, zda je možné rozhodnout, že žalovaný neosvědčil, že by jeho poměry odůvodňovaly osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že žádné zákonné ustanovení nestanoví, že by placení jiných závazků mělo přednost před povinností zaplatit soudní poplatek, nelze dovodit, že by na této otázce odvolací soud své rozhodnutí založil. Soudy v dané věci své rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč založily na posouzení majetkové situace žalovaného, jako žadatele o osvobození od zaplacení soudního poplatku, kdy dospěly k závěru, že jeho majetkové poměry neodůvodňují osvobození od zaplacení soudního poplatku zcela ani zčásti podle §138 o. s. ř., a to s ohledem na výši jeho příjmů a na minimální výši soudního poplatku.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2015, č. j. 93 Co 40/2015-168, není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu