ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2408.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2408/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Arcibiskupské vinné sklepy, spol. s r.o. , se sídlem Hovorany 222, PSČ 69612, identifikační číslo osoby 60726121, zastoupené JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 29, proti žalované Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, s.r.o. , se sídlem Kroměříž, ul. Na Kopečku 1487, PSČ 76701, identifikační číslo osoby 26240904, zastoupené JUDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím a o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 200 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 (41) Cm 151/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2014, č. j. 4 Cmo 9/2014-452, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 4 Cmo 9/2014-452, výrokem I. změnil rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. července 2013, č. j. 18 (41) Cm 151/2002-394, ve znění opravného usnesení ze dne 14. dubna 2014, č. j. 18 (41) Cm 151/2002-433, v napadené části výroku I., podle níž byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni 200 000 Kč s 5,5 % ročním úrokem z prodlení od 30. 3. 2004 do zaplacení, a dále v napadeném výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 200 000 Kč tak, že žaloby zamítl; výrokem II. ve zbývající napadené části, to je v té části výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 747 235 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; výroky III. a IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náklady řízení žalované a České republice ve stanovené výši a výroky V. a VI. o povinnosti žalované zaplatit náklady řízení České republice a žalobkyni za odvolací řízení ve stanovené výši.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání do výroku I. a III. rozsudku odvolacího soudu. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že se odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil žaloby, jako žaloby s petitem vázaným na právní důvod, přičemž ve veškerých žalobách byl žalobní petit formulován na přiznání částky, nikoliv na přiznání konkrétního návrhu, a proto pak odvolací soud v rozporu se zněním žalob dovodil, že žaloby byly podány včas a oprávněně, avšak v důsledku změny právní kvalifikace došlo ke změně petitu na nárok, který byl promlčen. Dovolatelka poukazuje na to, že petit žaloby byl specifikován obecně a lze jej proto přiznat, když náhrada škody a ušlý zisk jsou v případě nekalé soutěže nároky, které se mohou v daném případě do značné míry překrývat. Upřesnění právní kvalifikace nemohlo být podle dovolatelky podkladem k promlčení nároků, které i odvolací soud uznal za oprávněné.
Přiznání nákladů řízení žalované ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu považuje dovolatelka za nemorální, když žalobkyně se prokazatelně dopustila nekalosoutěžního jednání.
Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl ve výroku I. a III. zrušen.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Podle §237 o. s. ř. platí, že pokud není stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Dovolatelka však takovému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála, jestliže neuvedla, od které ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit a o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, pokud žaloby zamítl, a prezentace vlastního právního názoru o posouzení žalob a jejich změn a o promlčení nároku, a vlastní právní názor o nemorálnosti přiznání nákladů řízení, nemůže být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu