ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2415.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2415/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. v právní věci žalobkyně Tiskárna POLYGRAF, s.r.o. , se sídlem č.p. 156, 511 01 Modřišice, identifikační číslo osoby 25942824, zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem Turnov, Antonína Dvořáka 293, PSČ 511 01, proti žalovaným 1) WERBUNG BOHEMIA s.r.o. , se sídlem Praha 6 - Břevnov, Bělohorská 185/163, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25413481, a 2) J. Ch. , a 3) L. J. M. , oběma zastoupeným Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Svinařov, Hlavní 241, PSČ 273 05, o zaplacení 176 975 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 117/2012-77, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č. j. 91 Co 104/2014-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č. j. 91 Co 104/2014-122, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelé namítají.
Dovolateté spatřují přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to rozsudku ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, řešící neplatnost právního úkonu pro nesvobodu vůle, otázku bezprávné výhrůžky a předstírání určité vůle se záměrem vyvolat u druhého účastníka omyl. Dovolatelé setrvávají na svém tvrzení, že právní úkon označovaný jako uznání dluhu je z důvodů na straně dovolatelů absolutně neplatný, neboť byl učiněn pod hrozbou a za nápadně nevýhodných podmínek. Jsou přesvědčeni, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně posoudil zjištěná skutková tvrzení a následně dospěl k chybnému rozhodnutí. Napadají i výrok o náhradě nákladů řízení jako výrok závislý. Žalovaná 2) navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu ve výroku I., III. a V. a žalovaný 3) ve výroku II., IV. a VI. a vrácení věci odvolacímu soudu, nebo aby Nejvyšší soudu sám rozhodl ve smyslu jejich dovolacích námitek.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud s ohledem na skutková zjištění, k nimž dospěly nalézací soudy, učinil závěr, že odvolací soud se svým rozhodnutím neodchýlil od poukazované judikatury, řešící otázku bezprávné výhrůžky, neboť v dané věci ze skutkových zjištění nevyplývá, že by uznání dluhu provedené žalovanou 1) v listině datované 16. 10. 2009 a ručitelské prohlášení žalovaných 2) a 3) uvedené za uznáním závazku v uvedené listině nesplňovalo základní požadavky stanovené zákonem pro platný právní úkon, bylo-li učiněno zcela určitě a srozumitelně, a jestliže ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by žalovaní 2) a 3) byli přinuceni učinit ručitelské prohlášení pod hrozbou osobní újmy. Odvolací soud neshledal v dané věci zjištění takových skutečností, z nichž by bylo možno dovozovat naplnění bezprávné výhrůžky, bylo-li pouze zjištěno, že žalobkyně odepřela dodání připraveného periodika k distribuci a trvala na zajištění své pohledávky na zaplacení ceny díla.
Dovolatelé odchýlení se od poukazované judikatury dovolacího soudu zakládají na odlišném skutkovém závěru, než k němuž dospěl odvolací soud, jestliže setrvávají i v dovolacím řízení na svém tvrzení, že učinili ručitelské prohlášení pod hrozbou a za nápadně nevýhodných podmínek. K takovému zjištění odvolací soud nedospěl. Dovolatelé staví svoji námitku o odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěl odvolací soud a než bylo základem pro rozhodování v poukazovaném rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené nemůže být dovolání žalovaných 2) a 3) přípustné, neboť napadené rozhodnutí tak nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalovaných 2) a 3) není podle §237 o. s. ř. přípustné a jejich dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu