ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2548.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2548/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, proti žalované COLT OSTRAVA, spol. s r. o. , se sídlem ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Nad Školou 250, PSČ 739 23, IČO 47670461, o zaplacení částky 4 036 231 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 59/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. ledna 2015, č. j. 4 Cmo 334/2014 – 67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“)
Podáním ze dne 7. září 2012 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 036 231 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 3. dubna 2014, č. j. 1 Cm 59/2012 – 29, které bylo žalobkyni doručeno dne 3. dubna 2014, žalobkyni sdělil, že podání neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, zejména v něm není uvedeno, z jakého důvodu žalobkyně požaduje vrácení provizí v jednotlivých případech. Vyzval proto žalobkyni, aby ve lhůtě dvaceti dnů doplnila chybějící náležitosti tak, že ke každé jednotlivé smlouvě uvede, z jakého důvodu a kdy zanikl nárok na provizi, resp. proč nevznikl. Současně byla žalobkyně poučena o následcích pro případ, že výzvě včas nevyhoví (§43 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně ve stanovené lhůtě vytýkané vady podání řádně neodstranila.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. září 2014, č. j. 1 Cm 59/2012 – 36, podání žalobkyně ze dne 7. září 2012 odmítl (výrok pod bodem I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 89 878,80 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni ve výši 201 810 Kč (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. ledna 2015, č. j. 4 Cmo 334/2014 – 67, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné dle §237 o. s. ř. a důvodné ve smyslu §241a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky byly rozhodující skutečnosti vylíčeny dostatečně.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen (§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve spojení s §21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části.
Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, pouze uvádí, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Rozhodnutí o náhradě nákladů se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu