ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2555.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2555/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce L. L. , zastoupeného Mgr. Janem Svobodníkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sadová 2650/20, proti žalované SEP ESSMANN s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Hrabové, Na Rovince 879, PSČ 720 00, identifikační číslo osoby 28364678, o žalobě na určení práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 195/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2014, č. j. 8 Co 20/2014-20, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2014, č. j. 8 Co 20/2014-20, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. října 2013, č. j. 16 C 195/2013-4, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 7. října 2013, č. j. 16 C 195/2013-4, zastavil řízení (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a o tom, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (bod III. výroku).
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze závěrů učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s tím, že podle §11 odst. 2 a §20 odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, lze z žaloby dovodit, že se žalobce domáhá, aby žalovaná upustila od zneužívání svého dominantního postavení na trhu spočívajícího v odmítnutí proškolení žalobce žalovanou. Podle odvolacího soudu pak okresní soud v souladu s §103 a §104 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení a věc postoupil Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení. Není správný závěr odvolacího soudu, že žalobce se v žalobě domáhá výhradně toho, aby žalovaná upustila od zneužívání svého dominantního postavení na trhu. Předmětem žaloby je totiž soukromoprávní tvrzený nárok žalobce, že má právo být proškolen žalovanou v provádění revizí požárně bezpečnostních zařízení vyráběných žalovanou, a to s ohledem na jeho prokazatelnou odbornou způsobilost k těmto činnostem. Spornou otázkou, kterou dovolatel požadoval vyhodnotit po obecném soudu, nebyla otázka případného zneužití dominantního postavení na trhu žalovanou, nýbrž otázka, zda žalobce má právo být proškolen žalovanou k provádění revizí požárně bezpečnostních zařízení. K tomuto rozhodnutí je třeba, aby soud vyložil právní normu, tj. vyhlášku č. 246/2011 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti, a to konkrétně ustanovení §10 odst. a odst. 2 vyhlášky, o kterou se opírá žalovaná, když odmítá žalobce proškolit. Otázka eventuelního zneužívání dominantního postavení na trhu žalovanou tak není předmětem sporu, je pouze možným důkazem, kterým chce žalobce prokázat oprávněnost svých tvrzení a nároku, tj. určení soudem, že má právo být proškolen žalovanou k provádění revizí jeho výrobků, a to mimo jiné i z důvodu, že žalovaná svým odmítavým postojem k tomuto požadavku porušuje soutěž.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud otázku uplatněného nároku určení specifikovaného práva žalobce na tzv. proškolení od žalované posoudil v rozporu s procesním právem. V uvedené specifikaci uplatněného nároku jde přitom o otázku dosud dovolacím soudem neřešenou.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Žalobce se domáhal určení, že „má právo být proškolen žalovanou k provádění kontroly, údržby a servisu všech požárně bezpečnostních zařízení vyráběných a dodávaných na trh žalovanou a na základě tohoto proškolení pak obdržet osvědčení k provádění kontroly, údržby a servisu všech těchto požárně bezpečnostních zařízení v souladu s vyhláškou č. 246/2001 Sb.“. Takto specifikovaný uplatněný nárok přitom představuje soukromoprávní spor, vyplývající z tvrzených občanskoprávních nebo obchodních vztahů, který podle zákona neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány, ale ve smyslu §7 o. s. ř. je k jeho projednání a rozhodnutí dána pravomoc soudu. Žalobce tvrdí soukromá práva a dovolává se jejich soudní ochrany. Nejde o samostatný nárok vyplývající ze zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, o němž by podle tohoto zákona měl rozhodovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Otázka případného zneužívání dominantního postavení na trhu žalovanou není totiž v takto vymezeném nároku rozhodující pro posouzení, zdali je k řešení takového sporu pravomoc soudu dána či nikoli.
Závěr odvolacího soudu o tom, že ve věci není dán dostatek pravomoci soudu a je důvod k zastavení řízení podle §103 a §104 o. s. ř. a postoupení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, není správný.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než usnesení odvolacího soudu zrušit (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které je zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud proto zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu