ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.267.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 267/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Generali Pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené JUDr. Michalem Marcinkou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Ladova 389/10, proti žalované FRUJO, a.s., se sídlem Tvrdonice č.p. 710, PSČ 691 53 , identifikační číslo osoby 00557706 , zastoupené obecnou zmocněnkyní JUDr. I. R., o zaplacení částky 283.345,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 EC 333/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2012, č. j. 47 Co 181/2011-80, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 8 EC 333/2009-48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 283.345,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit ji pojistné ve výši 283.345,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 283.345,- Kč s příslušenstvím, zamítl (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 14. dubna 2006 flotilovou pojistnou smlouvu č. 23135, jejímž předmětem bylo pojištění typu allrisk a doplňková pojištění vozidel. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění motorových vozidel VPP HAV 2006/02. Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 17. dubna 2006 do 31. prosince 2006 s tím, že následující pojistná období se kryjí s příslušným kalendářním rokem.
Zabýval se mezi účastníky spornou skutečností, zda žalovaná mohla s odkazem na článek 5 bod 3 písm. c) obchodních podmínek vypovědět pojistnou smlouvu ke všem pojištěným vozidlům, nebo jen k vozidlu, kterého se týkala pojistná událost, když nebyla spokojena s délkou její likvidace. Uvedl, že pojistnou smlouvu je možné v případech specifikovaných v ustanovení článku 5 bod 3 obchodních podmínek a §22 zákona o pojistné smlouvě vypovědět k jednotlivým vozidlům, současně je však možné ji vypovědět nikoliv pouze k tomu vozidlu, kterého se týká neplacení pojistného, případně u kterého došlo k pojistné události, ale ke všem vozidlům, pojatým do jedné pojistné smlouvy. Z výpovědi pojistné smlouvy č. 500023135 ze dne 28. května 2008, doručené žalobkyni dne 30. května 2008, je dle odvolacího soudu zřejmé, že žalovaná vypovídá, s odkazem na článek 5 odst. c) obchodních podmínek, smlouvu jako celek (tedy ke všem vozidlům), neboť nebyla spokojena s délkou likvidace pojistných událostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, uplatňujíc dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka má za to, že výpověď byla učiněna pouze ve vztahu k vozidlu BVE 50/74. Dále je toho názoru, že „flotilovou pojistnou smlouvu č. 23135 je třeba chápat jako stanovení smluvního rámce podmínek pojištění k jednotlivým vozidlům“.
K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu potvrdil v plném rozsahu.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání výslovně nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V mezích dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy dovolací soud zkoumá, zda právní posouzení věci obstojí na základě v řízení učiněných skutkových závěrů, bez zřetele k tomu, že tyto skutkové závěry jsou rovněž zpochybněny prostřednictvím dalších dovolacích důvodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitka dovolatelky, že výpověď smlouvy byla učiněna jen k jednotlivým vozidlům, není důvodná. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že flotilové pojištění vozidel ve smlouvě č. 500023135 se týkalo všech vozidel uvedených v příloze smlouvy. Nelze ničeho vytknout odvolacímu soudu, dospěl-li k závěru, že výpověď smlouvy se potom týkala všech těchto vozidel. Uvedený závěr je i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu o výkladu právních úkonů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98)
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu