ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2707.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2707/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně HS INKASO s.r.o. , se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, PSČ 15000, identifikační číslo osoby 49618521, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalované Hypoteční banka, a.s. , se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 15057, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 6, o zaplacení 162 162 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 ECm 34/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2014, č. j. 6 Cmo 357/2013-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 583 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jaroslava Hrouzka, advokáta, se sídlem v Praze 1, Panská 6.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. února 2014, č. j. 6 Cmo 357/2013-106, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2013, č. j. 15 ECm 34/2011-78, kterým byla zamítnuta žaloba zaplacení 162 162 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením věci soudem prvního stupně, který uzavřel, že žaloba není důvodná proto, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla právo na vrácení 162 162 Kč, jako alikvotního podílu ze zaplacené úplaty za postoupenou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2007, podle níž žalovaná žalobkyni postoupila pohledávku, vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru dlužníkům J. M. a I. J., která ke dni 13. 9. 2007 byla stanovena na částku 1 259 801,24 Kč. Odvolací soud konstatoval, že na výši postupované pohledávky se účastnice dohodly a smlouva neobsahovala závazek některé ze smluvních stran aktualizovat její výši k datu podpisu smlouvy (27. 9. 2007) či k datu účinnosti smlouvy, vázané na zaplacení celé dohodnuté úplaty (29. 9. 2007) za postupovanou pohledávku. Odvolací soud proto uzavřel, že na dohodnutou výši postupované pohledávky nemohly mít vliv případné následné pohyby na účtu dlužníků po 13. 9. 2007, ať už se jednalo o připisované částky nebo odepisované částky, jak mylně žalobkyně dovozuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odkazem na §237 o. s. ř. s tím, že dovolání závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá podle §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na čl. V. odst. 2 smlouvy, podle něhož byla účinnost smlouvy odložena až do úplného zaplacení úplaty za postoupení pohledávky, k čemuž došlo dne 26. 10. 2007 a dovozuje a namítá, že až k tomuto datu bylo třeba provést vyčíslení skutečně postupované pohledávky, když z účtu dlužníků, vedeného žalovanou z poskytnutí hypotečního úvěru, docházelo v průběhu období od 13. 9. 2007 do 26. 10. 2007 k připsání a odepsání určitých částek. Navíc dovolatelka namítá, že odvolací soud a ani soud prvního stupně se řádně nevypořádaly s nárokem žalobkyně na náhradu škody způsobené jí v důsledku porušení povinnosti žalované poskytovat žalobkyni potřebné informace týkající se postoupené pohledávky.
Dovolatelka navrhla, aby oba rozsudky soudů v dané věci byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhla zamítnutí dovolání. Zdůraznila, že pohyby finančních prostředků na účtu dlužníků se netýkaly postoupené pohledávky vyčíslené k datu postoupení; finanční prostředky, které byly žalovanou poukazovány po datu postoupení z účtu dlužníků, a to v rámci exekučního řízení vedeného na majetek dlužníků a v rámci zdanění připsaných úroků, nebyly v majetku žalované, proto nemohly mít vliv na výši postoupené pohledávky. Pokud žalobkyně tvrdí, že odvolacím soudem nebyla řádně řešena jí vzniklá škoda, žalovaná namítá, že bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala údajnou škodu, její vznik, výši, porušení povinnosti žalovanou a příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Tak však žalobkyně neučinila a přenáší důkazní břemeno tvrzení a břemeno důkazní na soud.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, která podle ní nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Dovolatelka však v dovolání pouze uvedla, že dovolání závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, ale neuvedla, jakou otázku v judikatuře neřešenou, by měl dovolací soud řešit; žádnou takovou otázku neoznačila.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, dospěl k závěru, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Z dovolání žalobkyně (posuzováno podle obsahu) se ale žádný údaj o tom, o jakou otázku by se mělo jednat, nepodává. Žalobkyně tak uvedenému požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v projednávané věci nedostála.
Navíc je třeba podotknout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolatelka přitom zakládá svůj názor na nesprávné právní posouzení věci na vlastních skutkových závěrech, např. na vlastních skutkových závěrech o obsahu smlouvy o postoupení pohledávky, o předmětu výše postoupené pohledávky či účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu.
Jsou-li součástí námitek dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení věci i námitky k vadnému procesnímu postupu soudu, je nutno konstatovat, že touto námitkou dovolatelka též nijak nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu