ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2904.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2904/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph. D., ve věci žalobce J. Ch. , zastoupeného Mgr. Janem Maškem, advokátem, se sídlem v Kladně, Pekařská 658, PSČ 272 01, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, o zaplacení částky 342 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 403/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 70 Co 399/2014-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 342 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že pro vyplacení pojistného plnění nejsou splněny podmínky.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, výrokem pod bodem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. dubna 2011, č. j. 17 C 403/2009-57, ve vyhovujícím výroku pod bodem I, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 342 000 Kč s příslušenstvím specifikovaném v tomto výroku, a ve výroku pod bodem II o náhradě nákladů řízení; výrokem pod bodem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V řízení bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu na vozidlo Mercedes Sprinter. Všeobecné pojistné podmínky, které byly součástí pojistné smlouvy, vymezovaly situace, na které se pojištění vztahuje, konkrétně krádež, loupež, neoprávněné užívání vozidla. Touto smlouvou pojištěné vozidlo pronajal dne 24. června 2009 Smlouvou o dlouhodobém pronájmu na dobu od 24. června 2009 do 29. června 2009 osobě, která se prokázala občanským průkazem se jménem D. M. (ve skutečnosti se jednalo o K. V.). Ten vozidlo žalobci nevrátil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. K dovolání rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. září 2013, sp. zn. 23 Cdo 2611/2012, který rozhodnutí odvolacího soudu zrušil se závazným právním názorem, že nárok žalobce na pojistné plnění z pojistné smlouvy uzavřené s žalovanou není důvodný.
V tomto zrušujícím rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl následující: „Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1149/2012, či ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1220/2012) se chápe zmocnění se cizí věci tak, že osoba, resp. pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, tedy věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám. Přitom u drobných věcí postačí, že je pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo schová. U větších věcí bude zmocnění se věci záležet v jejím odnesení nebo odvezení, tedy za pomoci nástroje.
Namítá-li žalobce, že K. V. při pronájmu vozidla užil vůči žalobci lsti a že uvedený byl za své jednání uznán vinným z trestných činů podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny, je třeba upozornit na skutečnost, že podvod a ani padělání a pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí podle uzavřené smlouvy, resp. VPP. Ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění platném ke dni uzavření pojistné smlouvy, se rozumí pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Žalobce tedy nemá právo na uplatněné pojistné plnění, jestliže podvod a ani padělání a pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí, s níž je spojován nárok na pojistné plnění.
V následném rozhodnutí se Obvodní soud pro Prahu 1 řídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu a rozsudkem ze dne 28. ledna 2014, č. j. 17 C 403/2009-114, zamítl žalobu na zaplacení částky 342 000 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 70 Co 399/2014-146, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud rozhodoval plně v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 23 Cdo 2611/2012.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jelikož se domnívá, že by v rozhodnutí řešená právní otázka měla být posouzena jinak. Rozhodnutí soudů dle jeho názoru pomíjí zásadní aspekt daného právního vztahu, a to je nerovné postavení smluvních stran, že kterého plyne (při splnění ostatních podmínek) pro dovolatele jako spotřebitele zvýšená právní ochrana.
Dovolatel je toho názoru, že v pozici spotřebitele uzavřel tzv. adhezní smlouvu, kdy základní smluvní podmínky byly určeny ekonomicky silnější stranou. Žalovaná poté vykládala obsah smluvních podmínek „komplexního pojištění“ s názvem GLOBAL v neprospěch žalobce. Vzhledem k tomu, že pojištěná vozidla jsou komerčně půjčována, si pojišťovna toto vyšší riziko promítla do ceny pojistného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a není založeno na otázce právního nebo procesního charakteru, která by v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud již v této věci rozhodoval rozsudkem ze dne 4. září 2013, sp. zn. 23 Cdo 2611/2012. Soud prvního stupně i soud odvolací se při rozhodování věci plně řídily jeho právním názorem. Nejvyšší soud proto nemá důvod se odchylovat od svého dřívějšího rozhodnutí, jímž zavázal v dalším rozhodování obecné soudy v této věci, a plně se na odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje. Argumentace žalobce v dovolání, že mu nebyla poskytnuta spotřebitelská ochrana, je nepřípadná. Žalobce v pojistném vztahu nevystupoval v postavení spotřebitele, ale (jak dokonce sám uvádí v dovolání), jeho vozidlo bylo předmětem komerčního pronájmu autopůjčovny, jejímž byl spolumajitelem. Nemůže se proto ve vztahu z pojistné smlouvy uzavřené se žalovanou dovolávat spotřebitelské ochrany. Ostatní námitky byly plně vypořádány v předcházejících rozhodnutích obecných soudů.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu