Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.09.2015, sp. zn. 23 Cdo 2930/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2930.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2930.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 2930/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Intrum Justitia, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, IČO 25083236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4, 7. května 1109/26, PSČ 149 00, proti žalovanému F. Š. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 218/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 58 Co 228/2011-128, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jeno. s. ř.“) Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. února 2010, č. j. 14 C 218/2005-81, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil 78 438 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2015, č. j. 58 Co 228/2011-128, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Rozhodnutí odvolacího soudu v obou výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. z důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (pozn. dovolatelka odkazuje na ustanovení občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2012, jež významově odpovídají §237 a §241a odst. 1 o. s. ř. účinného od 1. 1. 2014). Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Žalovaný se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka však vůbec nevymezuje přípustnost dovolání, neboť pouze uvádí, že „v dané problematice existuje poměrně ustálená judikatura“. Judikaturu však blíže neoznačuje. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolatelka nedostála, tento nedostatek nenapravila ve lhůtě pro podání dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.) a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v souladu s ustanovením §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitost. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 29. září 2015 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/29/2015
Spisová značka:23 Cdo 2930/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2930.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20