ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3040.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3040/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EUROSTAV KV s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Studentská 45, PSČ 360 07, IČO 27967735, zastoupené JUDr. Františkem Siegelem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, PSČ 360 01, proti žalované Obci Březová , se sídlem v Březové, Hamerská 104/38, PSČ 360 01, IČO 00573191, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, PŠC 360 01, o zaplacení částky 226 686 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 53/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2014, č. j. 25 Co 739/2013-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 520 Kč k rukám JUDr. Františka Siegela, advokáta, se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, PSČ 360 01.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 22. srpna 2013, č. j. 12 C 53/2012-173, zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 226 686 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodla o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci dne 7. července 2010 uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž vznikla žalobkyni povinnost zhotovit pro žalovanou dílo specifikované v čl. II smlouvy v termínu do 7. listopadu 2010 za cenu 4 317 869 Kč včetně DPH a žalované vznikla povinnost zhotovené dílo převzít a zaplatit sjednanou cenu díla.
Dne 22. října 2010 učinila žalobkyně zápis do stavebního deníku o tom, že dílo bude dokončeno dne 29. října 2010 a k tomuto dni byla žalovaná požádána o převzetí díla. Dále bylo zjištěno, že ještě dne 7. prosince 2010 žalobkyně odmítala předat žalované dokumenty vyjmenované v příloze protokolu o předání díla ze dne 9. prosince 2010. Dne 9. prosince 2010 došlo k předání a převzetí díla. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni v dopise ze dne 17. prosince 2010 smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla ve výši 226 686 Kč s poukazem na čl. 11 smlouvy o dílo.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně zhotovila dílo v rozsahu stanoveném smlouvou, vyjma nedodělku představujícího neprovedení objemu injektáže a podchycení podpěr stanoveného pod pol. č. 17, 18, 19 položkového rozpočtu stavby a stanoveného množství svodidel pod pol. č. 45-47 položkového rozpočtu stavby. Při předání díla dne 9. prosince 2010 došlo z tohoto důvodu mezi účastnicemi k dohodě o slevě z ceny díla ve výši 370 000 Kč.
Soud vzal za prokázané, že k datu 9. prosince 2010 zhotovitel, tj. žalobkyně nesplnila svoji smluvní povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli, tj. žalované bez nedodělků. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud účastníci dne 9. prosince 2010 v protokolu o předání a převzetí konstatovali, že sjednávají slevu za vady a nedodělky ve výši 370 000 Kč, pak z uvedeného zcela logicky vyplývá, že k okamžiku předání a převzetí díla, tj. k 9. prosinci 2010, dílo vykazovalo jakési vady a nedodělky a zhotovitelka tyto vady a nedodělky uznala.
Soud prvního stupně přisvědčil žalované, že žalobkyně byla po dobu od 7. listopadu 2010 do 9. prosince 2010 v prodlení. Žalovaná tedy byla oprávněna uplatnit sjednanou smluvní pokutu. Žalovaná při přípravě jednání započetla proti žalované částce svoji pohledávku na zaplacení smluvní pokuty. Z toho důvodu došlo k zániku pohledávky žalobkyně uplatněné v tomto řízení v okamžiku jejich střetu dne 31. prosince 2010. Soud prvního stupně proto podanou žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 226 686 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. prosince 2010 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, že z této smlouvy o dílo žalobkyně ve prospěch žalované plnila a že k převzetí díla došlo dne 9. prosince 2010. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni vzniklo právo na doplacení ceny díla ve výši 226 686 Kč.
Za rozhodné považoval odvolací soud posoudit, zda žalobkyně zhotovila dílo s prodlením, když dílo bylo předáno dne 9. prosince 2010 a dokončeno mělo být dne 7. listopadu 2010. Odvolací soud v tomto ohledu považoval za zásadní postup účastníků při dokončování a předávání díla. Z obsahu spisu se podává, že zápisem ve stavebním deníku z 22. října 2010 zhotovitel vyzval objednatele k převzetí díla ke dni 29. října 2010. Další výzva k převzetí byla učiněna dopisem ze dne 23. listopadu 2010, který byl žalované prokazatelně doručen. Následně pak žalobkyně vyzvala žalovanou k převzetí díla ještě přípisem ze dne 30. listopadu 2010. Žalovaná se k převzetí díla v termínu jeho sjednaného dokončení, tj. 7. listopadu 2010, nedostavila a jednoznačně tak porušila povinnost poskytnutí součinnosti zhotoviteli při plnění jeho smluvní povinnost. K předání díla došlo až 9. prosince 2010, kdy „vady a nedodělky“ nebyly důvodem, pro který by dílo nebylo převzato, ale bez jakýchkoli potíží strany sjednaly „slevu z ceny díla“. Jednání žalované, která neposkytla potřebnou součinnost k převzetí díla, zhodnotil odvolací soud jako jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§265 obch. zák.). Uplatnila-li tedy žalobkyně požadavek na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla, jedná se o požadavek nepoctivý a nelze mu vyhovět. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a vyhověl žalobě, neboť dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně nezanikla započtením, jelikož nepřiznal žalované právo na smluvní pokutu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání zakládá na tom, že o předmětné věci je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně. Nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu podle žalované spočívá v rozdílném hodnocení rozporu výkonu práva žalované se zásadami poctivého styku.
Dovolatelka namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož odvolací soud nesprávně posoudil skutečnost, že vyúčtovaná smluvní pokuta žalovanou je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák. Nepoctivost obchodního styku odvolací soud dovodil ze skutečnosti, že žalovaná údajně zlovolně a zištně odmítla převzít dokončené dílo, které trpělo vady a nedodělky v řádném termínu a převzala jej až o dva měsíce později. A právě z tohoto důvodu není žalovaná oprávněna požadovat smluvní pokutu za pozdní dokončení díla.
Dovolatelka namítá, že žalobkyně byla vybrána k opravě mostu z důvodu nejnižší ceny za provedení díla. Účastníci ve smlouvě zcela dobrovolně dojednali ujednání o smluvní pokutě jako institutu směřujícího zajištění povinnosti dílo včas dokončit, popřípadě ke kompenzaci náhrady škody případně vzniklé.
Žalovaná si byla vědoma, že dílo není řádně dokončeno, i přesto však byla žalobkyní nucena k převzetí díla. Jediné zištné jednání bylo na straně žalobkyně. Ta totiž k 29. říjnu 2010 neustále tvrdila, že dílo bylo provedeno kompletně a řádně, čímž se pokusila o uvedení v omyl a zbavení své odpovědnosti. Žalobkyně neoblomně tvrdila, že dílo je dokončeno řádně a odmítala žalované předat dokumenty o provedení mostní zkoušky, které obec potřebovala k souhlasu s užíváním mostu. Až dne 9. prosince 2010 se účastníkům po dlouhých debatách podařilo uzavřít dohodu o slevě z ceny díla, poté, co žalobkyně finálně sama uznala, že pochybila a dílo řádně nedokončila. Vůle žalobkyně k uzavření dohody o slevě z ceny díla neexistovala dříve než 9. prosince 2010, proto nemohla být tato dohoda uzavřena k 29. říjnu 2010.
Pro posouzení poctivosti smluvní pokuty není žalované vyčítaná nedostatečná součinnost k předání díla podstatná. Předání díla a dokončení díla jsou dvě odlišné skutečnosti. Pokud tedy byla smluvní pokuta sjednána mezi účastníky smlouvy tak, že je smluvní pokutu povinen žalobce hradit za každý den prodlení s dokončením díla, je rozhodný okamžik dokončení díla, nikoli předání díla. I kdyby tedy žalovaná převzala dílo dne 29. října 2010, ničeho by se nezměnilo na tom, že dílo stále nebylo řádně dokončeno. Dílo nebylo dokončeno až do 9. prosince 2010, kdy žalovaná ze své dobré vůle přistoupila na dohodu o slevě z ceny díla. Žalovaná rozhodně úmyslně neprodlužovala dobu „dokončení díla“, aby mohla žalobkyni vyúčtovat smluvní pokutu. Naopak žalobkyně se snažila uvést obec v omyl tak, že se lživě pokoušela předat dílo, které postrádalo svoji část v hodnotě 300 000 Kč. Toto dílo vydávala žalobkyně za kompletně hotové v souladu se smlouvou.
Užitím §265 obch. zák. odvolací soud v dané věci překročil míru použitelnosti a zcela nepředvídatelně, bez jakéhokoli bližšího odůvodnění, odmítl přiznat nárok na výkon práv žalované.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvádí, že dovolání není přípustné, jelikož žalovaná neuvádí konkrétně, jaká otázka hmotného práva má být dovolacím soudem řešena rozdílně v jeho rozhodovací praxi. Současně i přes výslovný zákaz novot v dovolacím řízení žalovaná ve svém podání uvádí skutečnosti, které v předchozích fázích soudního řízení netvrdila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka zakládá předně přípustnost dovolání na tom, že o předmětné věci je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně. V této souvislosti ovšem dovolatelka nevymezila, jaká otázka hmotného či procesního práva by měla být dovolacím soudem rozhodována rozdílně a která konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu jsou ve vzájemném rozporu. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 55/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Dovolatelka toto ve svém podání nespecifikuje. Proto uvedená námitka dovolatelky nemůže založit přípustnost dovolání.
Dovolatelka dále jako důvod přípustnosti dovolání uvádí rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky v otázce rozdílu mezi převzetím a dokončením díla. Předně je třeba uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu není na této otázce založeno. Současně dovolací soud podotýká, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této otázce v souladu s uvedenou judikaturou. Odvolací soud pojmy převzetí díla a dokončení díla v rozhodnutí nezaměňuje a respektuje, že jde o dva rozdílné pojmy.
Při posuzování vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty přihlédl odvolací soud k chování žalované při předání díla, které mělo vliv na výši a vznik smluvní pokuty, kterou žalovaná v rámci obrany započítala proti vymáhané pohledávce žalobkyně. Dospěl k závěru, že chování žalované je v rozporu s poctivým obchodním stykem podle §265 obch. zák. Rozhodně při své úvaze o vyhovění žalobě nezaměňoval převzetí a dokončení díla, jak namítá dovolatelka.
Dovolatelka dále uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé. Žalovaná ovšem v dovolání pouze obecně namítá vadu řízení, aniž by tato mohla založit přípustnost dovolání.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 3 věty první §218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu