ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3137.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3137/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. Bc. Z. K. , zastoupeného Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Křížkové schody 67, proti žalovaným 1) Ing. P. V. , 2) V. CARGO CZ s.r.o. , se sídlem Praha 10, Na Výsluní 201/13, PSČ 10000, identifikační číslo osoby 27407993, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem Mělník, Macharova 376, o zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím, ve věci návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 290/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo 277/2013-148, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo 277/2013-148, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č. j. 46 Cm 290/2009-136, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku z návrhu v rozsahu zbývající jedné poloviny soudního poplatku, tj. ve výši dalších 500 000 Kč.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Má-li žalobce za to, že jeho dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že v dané věci se jedná o řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, přičemž za tuto otázku považuje: „Zda je situace při řešení placení soudního poplatku, a v jaké výši při rozhodování soudu po dobu více než pěti let, kdy situace žalobce se kvůli tomuto prodlení soudu radikálně zhoršila bez zavinění žalobce.“, nelze dovodit, že by na této otázce odvolací soud své rozhodnutí založil. Soudy v dané věci opětovně posuzovaly majetkovou situaci žalobce, jako žadatele o osvobození od zaplacení soudního poplatku, a dospěly k závěru, že majetkové poměry žalobce nezakládají právo na osvobození od zaplacení soudního poplatku.
Pokud dovolatel dále namítal, že nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, který nevyhověl jeho žádosti o osvobození od zaplacení soudního poplatku, co do jedné poloviny (500 000 Kč), a namítal-li zároveň, že se soudy dopustily podstatné chyby tím, že v předchozím usnesení byla zkoumána změna majetkových poměrů žalobce až od právní moci původního osvobození od placení soudního poplatku do výše jedné poloviny, které nabylo právní moci 8. 8. 2012, a ne podle naposledy předloženého formuláře o majetkové situaci dne 3. 4. 2010, nevymezil tím výslovně přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Navíc je třeba konstatovat, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů dovolání žalobce, podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2014, č. j. 3 Cmo 277/2013-148, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení v řízení o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu