ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3193.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3193/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. K., EM – KMEŤ , se sídlem v Žarnovici, Fr. Kráľa 53/10, PSČ 966 81, IČO 11926317, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, PSČ 500 03, proti žalované VYSOKOZDVIŽNÉ VOZÍKY s.r.o. , se sídlem v Červené Vodě 524, PSČ 561 61, IČO 25968971, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o zaplacení částky 16.895,36,- EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice pod sp. zn. 58 Cm 100/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2014, č. j. 8 Cmo 381/2013 – 151, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalovanou uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl vysokozdvižný vozík. Žalobce se na žalované domáhá vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 12.400,- EUR s příslušenstvím, když od smlouvy platně odstoupil pro vadu spočívající v rozdílu deklarované a skutečné doby pohotovostního provozu zhruba o 10.000 motohodin, a náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s vadně dodaným vozíkem ve výši 4.495,36,- EUR s příslušenstvím.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozsudkem ze dne 13. června 2013, č. j. 58 Cm 100/2011 – 120, žalobu na zaplacení 16.895,36,- EUR zamítl a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení.
Soud uzavřel, že účastníci uzavřeli písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl již používaný vysokozdvižný vozík, jehož stav je žalobci znám. Smlouva obsahovala ujednání o vyloučení záruky za případné vady a nebyl v ní uveden údaj o počtu motohodin při prodeji. Žalobci se tak nepodařilo prokázat sjednání koupě vozíku s určitým počtem motohodin.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2014, č. j. 8 Cmo 381/2013 – 151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do zamítnutí žaloby ve výši 12.400,- EUR s příslušenstvím, zatímco ve zbývající části rozhodnutí zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S ohledem na vzájemnou restituční povinnost je pro vyhovění žaloby nezbytné, aby obsahovala vyjádření synallagmatického závazku obou stran smlouvy, jež měla zaniknout odstoupením od smlouvy. V konkrétním případě však není tento požadavek naplněn, když žalobní petit neobsahuje oproti povinnosti žalované vrátit kupní cenu, povinnost žalobce vrátit předmět kupní smlouvy, tedy vysokozdvižný vozík, ač jím nadále disponuje. K náhradě škody odvolací soud uvádí, že v tomto ohledu soud prvního stupně zcela opomenul tvrzení žalobce o tom, že předmět smlouvy byl dohodnut jiným způsobem. V části týkající se zjištění o obsahu smlouvy je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, proto jej odvolací soud v tomto rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 16. června 2014 co do potvrzujícího výroku o zamítnutí žaloby ve výši 12.400,- EUR s příslušenstvím.
Žalobce je přesvědčen o přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval případným synallagmatickým vztahem a jeho vyjádřením v žalobním petitu. S rozsudkem odvolacího soudu žalobce nesouhlasí, když s ohledem na výrazně odlišný právní náhled měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a umožnit žalobci dle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. reagovat na odlišné právní posouzení věci odvolacím soudem úpravou žalobního petitu. Tím, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli dospěl k odlišnému právnímu posouzení, zatížil řízení závažnou vadou způsobující nesprávné právní posouzení věci. Žalobci byla postupem odvolacího soudu odňata možnost domoci se soudní cestou vrácení kupní ceny, čímž bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces v důsledku přepjatého právního formalismu. Rozsudek odvolacího soudu je z výše uvedených důvodů nesprávný a žalobce navrhuje, aby byl v napadané části zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila dne 30. června 2014 a považuje jej za nedůvodné. Má především za to, že dovolání žalobce není přípustné, neboť nemíří ani na jeden případ uvedený v ustanovení §237 o. s. ř. a neuvádí, v čem má být spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný, když absence domáhání se vzájemné vydávací povinnosti by zapříčinila zamítnutí žaloby za všech myslitelných skutkových konstelací. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce, že by odvolací soud posoudil věc po právní stránce odlišně než soud prvního stupně. S námitkami žalobce, že se mu mělo dostat poučení dle §118a odst. 2 o. s. ř., žalovaná nesouhlasí, neboť poučení nemohlo nic změnit na právním posouzení, když nároku žalobce nelze vyhovět pro vady formulace žalobního petitu. Žalovaná z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné nebo v případě věcného přezkumu zamítl jako nedůvodné a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z výše citovaného ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. i z judikatury dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) vyplývá, že jednou z obligatorních náležitostí dovolání je, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatel však pouze cituje znění ustanovení §237 o. s. ř., aniž by konkretizoval, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Argumentuje pouze odlišným právním závěrem soudu odvolacího a soudu prvního stupně a nepoučením dle §118a odst. 2 o. s. ř., čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť nemohl reagovat změnou žalobního petitu.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Z výše uvedeného vyplývá, že v dovolání žalobce absentuje obligatorní náležitost, která nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání. Vzhledem k tomu, že bez této náležitosti nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu