ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3363.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3363/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, proti žalovanému Obec Valašská Bystřice, se sídlem ve Valašské Bystřici 316, identifikační číslo osoby 00304352, zastoupenému JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou, se sídlem Vidče 509, o zaplacení částky 250.781,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 524/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 15 Co 161/2013-200, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.664,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 12 C 524/2009-148, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 250.781,- Kč a příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 78.927,- Kč (první výrok), v napadeném zamítavém výroku jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Při respektování shora uvedených kritérií nemohou přípustnost dovolání založit námitky dovolatele týkající se věcné nepříslušnosti okresního soudu jako soudu prvního stupně. Ačkoli dovolatel ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu odkazuje na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá vadu řízení spočívající ve věcné nepříslušnosti okresního soudu jako soudu prvního stupně a krajského soudu jako soudu odvolacího. Dovolací soud k tomu navíc uvádí, že odvolací soud se touto otázkou v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Nejvyšší soud pak ještě pro úplnost dodává, že co do řešení otázky, zda je dána věcná příslušnost okresního soudu k projednání a rozhodnutí této věci v prvním stupni, je pro něj ve smyslu ustanovení §104a odst. 7 o. s. ř. závazné usnesení ze dne 8. října 2009, č. j. Ncp 966/2009-11, jímž Vrchní soud v Olomouci určil, že k projednání a rozhodnutí této věci je v prvním stupni věcně příslušný okresní soud.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení§243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu