ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3621.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 3621/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D. , insolvenčního správce dlužníka MANDEVILLE INVESTMENT, s.r.o., identifikační číslo osoby 26370719, se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, proti žalovanému P. K. , zastoupenému Mgr. Michalem Poupětem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27, o zaplacení částky 47.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 98/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2015, č. j. 8 Cmo 108/2015-184, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. 73 Cm 98/2010-175, rozhodl tak, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že žalovaný nedoložil hodnověrným způsobem veškeré relevantní skutečnosti ohledně svých finančních a majetkových poměrů, v důsledku čehož neprokázal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žalovanému přiznává osvobození od soudního poplatku za odvolání co do 50 %.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Neuvádí však žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým by případně mělo být (dle mínění dovolatele) v dané věci rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu.
Shora uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 25. července 2015 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.) Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu