ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3804.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3804/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyň a) DDK Bohemia s.r.o. , se sídlem v Petrově č. p. 448, PSČ 696 65, IČO 25317041, b) DDK SLOVAKIA, spol. s r.o. , se sídlem v Senici, Železničná 1511, PSČ 905 01, IČO 31417221, obou zastoupených Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, PSČ 602 00, proti žalované Chupa Chups S.A. , se sídlem Polígono Sector Serra, c/ Les Masies 16, 08635 Sant Esteve Sesrovires (Barcelona), Španělsko, zastoupené Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, PSČ 110 00, o zaplacení částky 800 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 203/2007, o dovolání žalobkyň proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2013, č. j. 7 Cmo 66/2013-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. prosince 2012, č. j. 41 Cm 203/2007-103, vyslovil nedostatek mezinárodní příslušnosti (výrok pod bodem I), zastavil řízení (výrok pod bodem II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV) a o vrácení poměrné částky soudního poplatku (výroky pod body V a VI).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. 7 Cmo 66/2013-117, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II (výrok pod bodem I), změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body III a IV (výrok pod bodem II) odmítl odvolání žalobkyň do výroků pod body V a VI (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků pod body I, II a III podaly obě žalobkyně dovolání, jehož přípustnosti dovozují z toho, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a že tyto otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s článkem II bodem 2 přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a článkem II bodem 2 přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014), „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, Nejvyšší soud dovodil, že „dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř., ani v režimu §237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
Tomuto požadavku dovolatelky v dovolání nedostály. Neuvedly, od jaké ustálené rozhodovací praxe se při řešení jaké právní otázky odvolací soud odchýlil, ani případně od jaké své rozhodovací praxe se má Nejvyšší soud odchýlit a jakou otázku posoudit jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu