ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4482.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4482/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Ing. V. Z. , zastoupeného Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, proti žalovanému K. T. & K. Group Czech s.r.o. , se sídlem v Karviné-Fryštát, Karola Śliwky 126/18, IČ 27781143, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, o zaplacení částky 169 128 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 EC 970/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2014, č. j. 57 Co 137/2014-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. února 2014, č. j. 27 EC 970/2011-89 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalovaný nesdělil soudu své majetkové poměry, a to ani na výzvu soudu, proto soud prvního stupně neměl možnost přezkoumat, zda majetkové poměry žalovaného odůvodňují osvobození od soudních poplatků a osvobození od soudních poplatků žalovanému v souladu s §138 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. května 2014, č. j. 57 Co 137/2014-94 potvrdil usnesení soudu prvního stupně, přičemž věc právně posoudil shodně se soudem prvního stupně.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dle názoru dovolatele soud prvního stupně nedal dovolateli možnost doložit své majetkové poměry, neboť mu ani na žádost nezaslal formulář o majetkových poměrech k vyplnění. Tím bylo dovolateli dle jeho názoru upřeno doložení majetkových poměrů. Dovolatel proto navhrl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud nejprve posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není přípustné.
Dovolací soud se již v minulosti ve své judikatuře věnoval tomu, jakým způsobem je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost. Z rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání uvedl, které rozhodnutí napadá a v jakém rozsahu, rovněž vymezil důvod dovolání, avšak nikterak se nezabýval vyložením, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Takové dovolání nesplňuje zákonné a judikatorní požadavky kladené na obsahové náležitosti dovolání, proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř..
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu