ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4539.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4539/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců a) Mgr. M. B. a b) B. B. , zastoupení JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované AGS BOHEMIASTAV a.s. , se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké 9, identifikační číslo osoby 60112174, zastoupené JUDr. Josefem Matyášem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hořická 19, o dokončení díla a zaplacení 333.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 153/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 1. 2014, č. j. 23 Co 447/2013-611, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 5 C 153/2007-560, zamítl žalobu na povinnost žalované zaplatit částku 333.000,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a zamítl žalobu na povinnost žalované dokončit dílo v rozsahu ve výroku blíže specifikovaném (bod II. výroku), zastavil řízení ohledně požadavku žalobců a odstranění betonového překladu z jejich pozemku (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod IV. výroku).
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2014, č. j. 23 Co 447/2013-611, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba na povinnost žalované dokončit dílo v rozsahu ve výroku blíže specifikovaném, potvrdil (první výrok), a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba na povinnost žalované zaplatit částku 333.000,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku IV., kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobci uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci na základě ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že napadené rozhodnutí bylo překvapivé, neboť soud prvního stupně nereflektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený v předchozím rozhodnutí. Odvolací soud nesplnil svoji poučovací povinnost dle §118a o. s. ř. a právní názor odvolacího soudu – který posoudil zápis ze dne 4. 7. 2003 jako privativní novaci – byl sdělen až v odůvodnění rozsudku. Dovolatelé také uvádějí, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud nevyjevil jasně své úvahy vedoucí k jeho závěrům. Přitom k rozhodnutí bylo třeba podstatných skutkových zjištění, které však odvolací soud neučinil. Dovolatelé také zpochybňují posouzení změny díla zápisem ze dne 4. 7. 2003 jako privativní novaci, která obsahuje taxativní výčet prací a dodávek, po jejichž provedení bude předmět smlouvy o dílo splněn.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je přesvědčená, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto pokud dovolací soud dovolání neodmítne, navrhuje dovolacímu soudu dovolání zamítnout.
V části dovolání, ve které dovolatelé namítají nesprávný postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolateli se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
Přípustnost dovolání nemohou však založit ani námitky dovolatelů, které zpochybňují posouzení změny díla zápisem ze dne 4. 7. 2003 jako privativní novaci. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu trpí vadou, neboť dovolatelé v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Takový údaj se z dovolání nepodává.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání a podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu