ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4979.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4979/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GREGUŠKA LQD s.r.o., (dříve ABITARE PRAHA spol. s r.o.), se sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, PSČ 150 00, IČO 63990156, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, PSČ 110 00, proti žalované SAMMCO s.r.o ., se sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, PSČ 150 00, IČO 25139746, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Leštínská 12, PSČ 193 00, o zaplacení částky 2 760 143,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 5/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č. j. 1 Cmo 279/2013-207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23 813 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslavy Vaňkové, advokátky, se sídlem v Praze 9, Leštínská 12, PSČ 193 00.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2013, č. j. 1 Cm 5/2011-167, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 2 760 143,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši vymezené ve výroku pod bodem I, zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 27. března 2008 do 12. dubna 2008 (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka uzavřely dne 21. srpna 2006 smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou výstavbu bytového domu „Bydlení pod Mrázovkou“ za sjednanou cenu díla. Splatnost ceny byla sjednána v článku V odst. 6 smlouvy o dílo tak, že 90 % ceny díla uhradí objednatelka na základě průběžné fakturace a zbývajících 10 % uhradí tak, že 5 % uhradí po podpisu protokolu o předání a převzetí prací (dále jen „první pozastávka“) a 5 % po podpisu protokolu o odstranění vad provedených prací a vydání kolaudačního rozhodnutí (dále jen „druhá pozastávka“). Pro realizaci stavebních prací uzavřela žalobkyně smlouvu o dílo se společností FCC-První Česká projekční a stavební, a.s., která dílo provedla a předala je žalobkyni, o čemž byl sepsán první protokol o předání díla – stavby ze dne 12. března 2008. Tento protokol nepovažoval soud prvního stupně za završení smlouvy mezi účastníky řízení, neboť je spojen s předáním díla podle smlouvy ze dne 28. srpna 2006 uzavřené mezi žalobkyní a jejím subdodavatelem. Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 28. března 2006 byl sepsán druhý protokol o předání díla – stavby bytového domu „Bydlení pod Mrázovkou“ v Praze 5 - Smíchově, tentokrát za účasti žalobkyně označené jako zhotovitelka díla s podpisem její jednatelky Ing. M. G. a za účasti žalované označené jako objednatelka díla s podpisem jejího jednatele Ing. arch. O. G., a že protokol je dále podepsán P. K označeným jako „TD investora a zhotovitele“.
Smlouvu o dílo účastníků posoudil soud prvního stupně podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že k předání díla mezi účastníky došlo podpisem protokolu o předání díla – stavby ze dne 28. března 2008. Tento protokol je podepsán smluvními stranami, odkazuje na smlouvu o dílo mezi nimi uzavřenou, obsahuje základní náležitosti nasvědčující tomu, že k předání díla došlo. Nepřijal námitky žalované, že neobsahuje striktně všechny náležitosti předvídané smlouvou o dílo v článku VI odst. 12, zejména podpisy „TDI“, stavbyvedoucího, atd., dále soupisy vad a nedodělků, akcentoval, že protokol podle své výslovné dikce odkazuje na předávací protokol ze dne 12. března 2008, odkazuje na tam uvedený soupis vad, obsahuje podpis P. K. jakožto „TD investora a zhotovitele“, takže by se jevilo příliš formalistické pouze na těchto detailech vyslovit tak závažný skutkový závěr, že dílo nebylo dodnes řádně předáno, a to zejména v situaci, kdy mezi stranami nebylo pochyb, že předmětný dům je dokončen, předán a užíván, když v podstatě šlo pouze o to, zda nastaly podmínky pro výplatu první pozastávky - „zádržného“.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2014, č. j. 1 Cmo 279/2013-207, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 2 760 143,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši vymezené ve výroku rozsudku se zamítá (výrok pod bodem I), odvolání žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II se odmítá (výrok pod bodem II), změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).
Odvolací soud zopakoval některé pro věc rozhodné důkazy, a to s ohledem na řešení základní otázky sporu – zda se stala splatnou první pozastávka. Odvolací soud vyšel z článku VI smlouvy o dílo, který v příslušných odstavcích definuje části podléhající převzetí. Podle odstavce 10 tohoto článku se jedná o: venkovní přípojky, bytový dům s výjimkou vlastních bytů, venkovní části (sadové úpravy, vjezdová rampa do garáží apod.), jednotlivé byty. V odstavci 12 tohoto článku smlouvy je sjednáno, jak předání proběhne, a co bude obsahem tohoto protokolu:
a) při přejímce bude provedena vizuální kontrola provedeného díla a budou předána osvědčení o jakosti použitých materiálů včetně prohlášení o shodě, záruční listy, dvě paré projektu skutečného provedení stavby, revizní zprávy elektro, včetně bleskosvodů, tlaková a topná zkouška ÚT, zkouška tlakové vody, zkouška těsnosti kanalizace, atesty pro provoz výtahu atd., vše s kladným hodnocením,
b) o předání a převzetí díla společně zhotovitel a TDI pořídí zápis (protokol) o předání a převzetí stavby, který podepíše objednatel, TDI, zhotovitel a stavbyvedoucí a odpovědný zástupce příslušného vyššího či přímého dodavatele; nedílnou součástí zápisu je seznam zjištěných vad a nedodělků s uvedením termínů jejich odstranění, drobné vady či nedodělky nebránící užívání stavby samy o sobě ani ve spojitosti nejsou pro objednatele důvodem k nepřevzetí díla.
Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že první protokol z 12. března 2008 se týká pouze vztahu mezi žalobkyní a jejím hlavním subdodavatelem. Ohledně druhého předávacího protokolu z 28. března 2008 dospěl k opačnému závěru než soud prvního stupně, a sice že obsah tohoto druhého protokolu evidentně neodpovídá citovaným ustanovením smlouvy, což je v rozporu s ustálenou judikaturou soudů o nutnosti smluvních stran dodržet sjednaný postup předávání díla. Při absenci předání jednotlivých částí díla (např. jednotlivých bytů), podpisů oprávněných osob a soupisu vad u položek č. 15 až 27 v hodnotě přesahující 20 mil. Kč (viz k druhému protokolu přiložená rekapitulace nákladů stavby) nelze u takové investiční akce hovořit o přílišném formalismu. Odvolací soud také poukázal na to, že podle článku VI odst. 13 smlouvy měla žalobkyně obdobně přejímat dodávky od svých subdodavatelů nebo na to, že v druhém protokolu je uvedeno u zmiňovaných položek č. 15 až 27, že jsou předány bez výhrad, ač v prvním protokolu je např. položka 26 (zahrada) předána s vadami a jednalo se o součást dodávky hlavního subdodavatele. Podle názoru odvolacího soudu z obsahu druhého protokolu nelze spolehlivě zjistit, co vlastně bylo předmětem této přejímky, i v tomto směru jeho obsah neodpovídá smlouvě. Z textu protokolu „Položka č. 15 – 27 – předáno bez výhrad“ by bylo možné dokonce dovozovat, že předmětem druhého protokolu byly jen dotčené práce PSV (vymezené ve výše zmiňované rekapitulaci nákladů stavby). Pak by se ovšem v žádném případě nemohlo jednat o odevzdání a převzetí celého díla.
Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že žalovaná dílo fakticky užívá, neboť smlouva dávala a dává žalobkyni účinné nástroje k tomu, aby došlo k předání díla (článek VI odst. 15 ve spojení s odstavcem 16), k čemuž přistupují příslušná ustanovení obchodního zákoníku. Odvolací soud tak nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že jednání žalované je účelové a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala naplnění dohodnutých podmínek, které by založily předpoklad pro vznik práva na zaplacení sporné části ceny díly, tedy první pozastávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání směřujícím proti jeho výrokům pod body I a IV. Dovolání považuje za přípustné podle §237 až §238a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně ve svém dovolání zopakovala skutkové závěry soudů obou stupňů i jejich právní hodnocení věci. Dovolatelka se domnívá, že přípustnost dovolání je založena tím, že odvolací soud při výkladu smlouvy o dílo postupoval v rozporu s usnesením dovolacího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, event. v rozporu s rozsudkem dovolacího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 925/2010. V nyní posuzované věci byly předloženy dva protokoly o předání díla – stavby, a to ze dne 12. března 2008 a ze dne 28. března 2008 včetně příloh. Na absenci některých požadavků uvedených ve smlouvě o dílo je podle názoru dovolatelky zapotřebí nahlížet pohledem uvedené judikatury, tj. tuto absenci považovat za drobné nedostatky, které nezpůsobují, že nenastala splatnost předmětné částky odpovídající zádržnému ve výši 5 % z ceny díla.
Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v jeho výrocích pod body I a IV a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyslovila pochybnosti o jeho přípustnosti a poukázala na celou řadu judikátů týkajících otázky splatnosti ceny díla a splnění náležitostí protokolu o předání a převzetí, z nichž vyplývá, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž obchodní zákoník v ustanovení §548 odst. 1 váže vznik práva na zaplacení díla, může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky. Podle názoru žalované se soud prvního stupně ani soud odvolací nemusely zabývat výkladem konkrétních ustanovení smlouvy o dílo za použití výkladových pravidel, jak dovolatelka namítá, neboť text smlouvy, pokud jde o předání a převzetí díla a jeho zaplacení je zcela jasný a v průběhu sporu ho žádná ze stran nezpochybňovala. Tvrzení dovolatelky o rozporu závěrů odvolacího soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu je opřen o judikát, který se na danou věc nevztahuje. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle dovolatelky spočívá přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, když podle dovolatelky nebyl při výkladu projevu vůle stran dodržen postup odpovídající zákonu a judikatuře. Podle názoru dovolatelky je totiž nutno absenci některých požadavků uvedených ve smlouvě o dílo považovat pouze za drobné nedostatky, které nezpůsobují, že nenastala splatnost předmětné částky odpovídající zádržnému ve výši 5 % z ceny díla.
Odvolací soud se však od judikatury citované dovolatelkou neodchýlil, jestliže dovodil, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení pozastávky ve výši 5 % z ceny díla, když protokol o předání a převzetí prací, na jehož základě mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení této části pozastávky, nebyl podepsán všemi osobami, které ho měly podle smlouvy o dílo podepsat.
Odvolací soud vyšel správně z článku V odst. 6 smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno, že objednatel uhradí zhotoviteli práce do výše 90 % smluvní ceny bez započtení víceprací; zbývajících 10 % bude uhrazeno takto: 5 % do 14ti dnů po podpisu protokolu o předání a převzetí prací, 5 % do 14ti dnů po podpisu protokolu o odstranění vad provedených prací a vydání kolaudačního rozhodnutí; nejdéle však do 60ti dnů po podpisu protokolu o odstranění vad provedených prací. Odvolací soud nepochybil ani v dalších závěrech ohledně náležitostí zmíněného protokolu, když poukázal na článek VI odst. 12 písm. b) smlouvy o dílo, v němž byly tyto náležitosti protokolu o předání sjednány takto: o předání a převzetí díla společně zhotovitel a TDI pořídí zápis (protokol) o předání a převzetí stavby, který podepíše objednatel, TDI, zhotovitel a stavbyvedoucí a odpovědný zástupce příslušného vyššího či přímého dodavatele; nedílnou součástí zápisu je seznam zjištěných vad a nedodělků s uvedením termínů jejich odstranění, drobné vady či nedodělky nebránící užívání stavby samy o sobě ani ve spojitosti nejsou pro objednatele důvodem k nepřevzetí díla.
V této souvislosti je možno odkázat např. na rozsudek ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 1168/2011, podle kterého jestliže podle ustanovení smlouvy o dílo mělo právo na zaplacení ceny díla vzniknout při splnění dvou podmínek, a to po dokončení díla a po jeho protokolárním převzetí (zápisem), není v případě nesplnění druhé podmínky, tj. protokolárního převzetí díla, pro vznik práva na zaplacení ceny díla rozhodné, že předmět díla byl objednatelem užíván. Obdobně v rozsudku ze dne 21. dubna 2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, dospěl dovolací soud k závěru, že nepředá-li zhotovitel dílo objednateli způsobem ve smlouvě o dílo sjednaným, nenastane splatnost ceny díla a objednatel není v prodlení s úhradou ceny díla, tudíž není povinen zaplatit smluvní pokutu, protože neporušil povinnost zaplatit cenu díla ve lhůtě splatnosti (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012 nebo rozsudek ze dne 11. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012 a další).
Na správnosti závěru odvolacího soudu, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení 5% zádržného z ceny díla, když protokol o předání a převzetí prací, na jehož základě mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení této části pozastávky, nebyl podepsán všemi osobami, které ho měly podle smlouvy o dílo podepsat, nic nemění skutečnost, že odvolací soud nesprávně dovodil, že z protokolu o předání díla ze dne 28. března 2008 nelze zjistit, co vlastně bylo předmětem přejímky – předmětem přejímky byla stavba bytového domu „Bydlení pod Mrázovkou“, tedy celý předmět sjednaného díla, přičemž skutečnost, že nebyl dodržen postup podle článku VI odst. 10 smlouvy o dílo neznamená, že nemohlo dojít k předání celého díla.
Rovněž je třeba poznamenat, že skutečnost, zda objednatel při předání díla uplatní či neuplatní své nároky z vad díla, je věcí objednatele a případná skutečnost, že objednatel dílo převzal, aniž reklamoval vady díla, neznamená, že nedošlo k předání díla. Kromě toho vady díla lze reklamovat i odkazem na jinou listinu.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu