ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.52.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 52/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Moravská Energetika, s.r.o. , se sídlem Lelekovice 307, PSČ 66431, identifikační číslo osoby 26295555, zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem v Brně, Joštova 4, proti žalované E.ON Distribuce, a.s. , se sídlem České Budějovice, F.A.Gerstnera 2151/6, PSČ 37049, identifikační číslo osoby 26078198 (vymazané z Obchodního rejstříku dne 1. 7. 2008), ve věci prominutí zmeškání lhůty v řízení o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 25/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2014, č. j. 8 Co 711/2014-504, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 8 Co 711/2014-504, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. března 2014, č. j. 18 C 25/2006-488, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odkazem na §237 o. s. ř. s tím, že má za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena otázka procesního práva spočívající v nesprávném posouzení okolností odůvodňujících prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hodnocení situace pracovního omezení jednatelky žalobkyně, v důsledku čehož nebyla schopna podat odvolání proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2014, č. j. 18 C 25/2006-478 a č. j. 18 C 25/2006-479 ohledně osvobození od soudního poplatku. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který potvrdil zamítnutí žádosti o prominutí lhůty s tím, že argumentace žalobkyně je účelová a nedůvodná. Dovolatelka zdůraznila, že z předložené lékařské zprávy (ze dne 7. 2. 2014) jednoznačně vyplývá, že zdravotní stav jednatelky žalobkyně byl od října 2013 oslaben a že není schopna účastnit se úředních jednání z důvodu možného poškození zdraví, což podle dovolatelky znamená, že jednatelka nebyla schopna v uvedené době činit ani procesní úkony v předmětné věci. To, že jednatelka žalobkyně činila některé procesní úkony, jak odůvodnil své zamítavé rozhodnutí odvolací soud, není podle dovolatelky možné vzít jako důkaz účelovosti jednání jednatelky žalobkyně, která prováděním určitých procesních úkonů riskovala zhoršení jejího zdravotního stavu. Dovolatelka proto navrhla, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně označila procesní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačila, jestliže založila položenou otázku pouze na nesouhlasu s právním názorem odvolacího soudu ohledně posouzení okolností odůvodňujících prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání v konkrétní věci.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ale dovolatelka v dovolání v projednávané věci nedostála. Skutečnost, že dovolatelka považuje za judikaturou neřešenou procesní otázku, která je založena na nesprávném posouzení konkrétních okolností odůvodňujících prominutí zmeškání lhůty, a že má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení, kterým je i rozhodnutí v dané věci o prominutí zmeškání lhůty.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu