ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.63.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 63/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI K VOLBÁM, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT ŽÁDNOU PARLAMENTNÍ TUNEL - STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO - ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE!!! - jenž žádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok www.cibulka.net, PO BOX 229, 11121 Praha, se sídlem v Praze 7, Janovského 985/15, PSČ 170 00, IČO 64933911, zastoupené Mgr. Janem Petříkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 12, PSČ 110 00, proti žalované VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 8/5, IČO 61860981, zastoupené JUDr. Jiřím Petrů, advokátem, se sídlem v Praze 9 - Vysočanech, Freyova 82/27, PSČ 190 00, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 103/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2012, č. j. 3 Cmo 334/2010-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. července 2010, č. j. 32 Cm 103/2008-104, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zveřejnit v celostátních vydáních deníků Mladá Fronta Dnes, Právo, Lidové noviny a Blesk na jejich titulních stranách v rámečku v rozsahu ¼ jejich titulní strany v po sobě jdoucích vydáních, v každém z nich 10x, omluvu ve znění a grafické úpravě ve výroku uvedených (výrok pod bodem I), a aby žalovaná zaplatila žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 10 000 000 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně zjistil, že v periodiku Pražský deník, jehož je žalovaná vydavatelem, byl dne 30. srpna 2008 v rámci představování kandidátů do Senátu Parlamentu České republiky (v případě žalobkyně se jednalo o kandidáta P. C.) použit nepřesný zkrácený název žalobkyně ve tvaru „Volte Pravý Blok“, přestože byla žalovaná žalobkyní upozorněna na správný zkrácený název strany. Soud dále zjistil, že žalobkyně v průběhu své existence několikrát změnila svůj název. Oficiální zkratka žalobkyně je „Volte Pravý Blok www.cibulka.net“.
Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil tak, že je dána aktivní legitimace žalobkyně – politické strany, neboť nelze přesně vést hranici mezi kandidátem a politickou stranou, za kterou kandiduje. Soud zkoumal, zda popsané jednání žalované bylo neoprávněným užitím názvu právnické osoby a posléze, zda toto jednání lze kvalifikovat jako neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.
Podle soudu prvního stupně se nejednalo o neoprávněné užití názvu právnické osoby, když toto ustanovení dopadá na jiné případy (např. neoprávněné přisvojení si názvu právnické osoby). Nešlo ani o zásah do dobré pověsti žalobkyně, neboť není nic neobvyklého označovat politické strany neoficiálním vžitými zkratkami. Žalobkyně musí počítat s tím, že při komplikovanosti a častých změnách názvu strany může dojít k chybě, přičemž zejména druhá část oficiální zkratky budí dojem, že se již jedná o kontakt, nikoliv součást názvu (zkratky). Vytýkané jednání nebylo objektivně způsobilé ovlivnit pověst žalobkyně negativně ani pozitivně, zejména proto, že žalobkyně je v povědomí veřejnosti úzce spojována s osobností P. C. a novinářem zvolená zkratka jsou de facto první tři slova celého názvu žalobkyně, takže ani pokud jde o identifikaci žalobkyně v předmětném článku, nelze mít pochybnosti, za kterou stranu pan P. C. kandidoval.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2012, č. j. 3 Cmo 334/2010-197, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se vyjádřil k námitkám podjatosti učiněnými žalobkyní a ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, jakož i s jeho závěrem, že do práva žalobkyně nebylo jednáním žalované zasaženo.
K tomu odvolací soud doplnil, že názor, že není neobvyklé, pokud je strana označena jinak než zapsanou oficiální zkratkou, nemůže platit obecně, nýbrž pouze za předpokladu, že použitá zkratka dostatečně identifikuje subjekt, který je takto označen. Závěr, že počáteční slova názvu žalobkyně „Volte Pravý Blok“ ji dostatečně identifikují, považoval odvolací soud za správný. Zejména v periodickém tisku nemusí každé zjednodušení či zkreslení názvu vést k zásahu do dobré pověsti právnické osoby. I při použití novinářské zkratky nesmí dojít k vyvolání mylného dojmu o správném obsahu ve zkratce podávané informace. V posuzované věci však nemohlo ani hypoteticky dojít ke vzniku újmy žalobkyně v tom smyslu, že by potenciální volič nebyl srozuměn s tím, za jakou stranu pan P. C. kandidoval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když otázka výkladu ustanovení §19b odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nebyla doposud v kontextu posuzované věci v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
Konkrétně má jít o následující dvě otázky. První otázkou je, zda neúplné uvedení názvu právnické osoby, jak tomu bylo učiněno v předkládané věci, představuje neoprávněné užití názvu. Druhou otázkou pak je, zda takovým zásahem do ochrany názvu právnické osoby a současně zásahem do dobré pověsti právnické osoby dochází ke vzniku nároku poškozené právnické osoby na úhradu přiměřeného zadostiučinění ve smyslu ustanovení §19b odst. 2 a 3 obč. zák. Zásadní právní význam shledává také v tom, že se jedná rovněž o otázku svobodné soutěže politických stran.
Dovolání podává z důvodů dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy jak z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tak z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s námitkou podjatosti vznesenou žalobkyní písemným podáním ze dne 11. ledna 2012, když pouze odkázal na ustanovení §15b odst. 3 o. s. ř. a na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 4 Nd 326/2011-181. Uvedené usnesení se přitom vůbec nezabývalo obsahem internetových stránek, na které žalobkyně v námitce podjatosti ze dne 11. ledna 2012 odkazovala – nebyla tak splněna podmínka aplikace §15b odst. 3 o. s. ř., a sice že se nejednalo o stejné okolnosti odůvodňující namítanou podjatost.
Nesprávné právní posouzení má spočívat v tom, že jednání žalované podle názoru dovolatelky naplnilo znaky neoprávněného užití názvu právnické osoby a rovněž představovalo zásah do dobré pověsti právnické osoby. Žalované tak vznikla povinnost v souladu s ustanovením §19b odst. 2 a 3 obč. zák. povinnost odstranit závadný stav a poskytnout žalobkyni přiměřené zadostiučinění, ohledně čehož dovolatelka odkázala na svá předchozí podání ve věci. Dovolatelka dále poukázala na to, že Městský soud v Praze v jiné, avšak skutkově téměř totožné věci konstatoval, že „v daném případě však bylo právo žalobce na ochranu názvu porušeno nepřímo tím, že žalovaný uvedl ve svém deníku Mladá Fronta Dnes neúplný název strany, a tím mohl způsobit znevýhodnění jeho kandidáta v budoucích senátních volbách“ (usnesení ze dne 25. září 2008, č. j. 2 Cm 107/2008-26).
Dovolatelka dále plně odkázala na své již dříve učiněné podání a uvedla jeho plný text. V něm dovolatelka nejprve argumentuje ohledně nutnosti ustanovení advokáta. Dále argumentuje tím, že vypuštěním slov www.cibulka.net došlo ke snížení možnosti potenciálních voličů seznámit se s politickým programem žalobkyně a rovněž poukazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008, č. j. 2 Cm 107/2008-26. Rovněž argumentuje odbornou literaturou a povinností právnické osoby používat svůj název tak, jak je zaregistrován ve veřejnoprávní evidenci. Příměr nižších soudů k velkým etablovaným stranám v používání neoficiální označení není v důsledku rozdílu mezi stranami na místě. Dovolatelka rovněž napadá učiněná skutková zjištění, postup soudů při dokazování a postup soudu týkající se učiněných námitek podjatosti.
Nesouhlasí ani s výší nákladů odvolacího řízení, když na tuto věc podle jejího názoru dopadá ustanovení §6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů – nikoliv §3 uvedené vyhlášky, ze kterého vycházel odvolací soud.
V doplnění dovolání ze dne 7. listopadu 2012 dovolatelka uvedla, že žalovaná nadále vynechává ve zkratce názvu dovolatelky název internetových stránek www.cibulka.net. Dovolatelka dále informuje o tom, že má zaregistrovánu ochrannou známku „Volte Pravý Blok www.cibulka.net“. Neuváděním celého názvu je dovolatelka několik let poškozována a volič manipulován. K tomuto podání však nemohlo být přihlíženo, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty stanovené v §241b odst. 3 o. s. ř. a rovněž nebylo učiněno advokátem zastupujícím dovolatelku (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), což zřejmě vedlo i k tomu, že dovolatelka v tomto doplnění dovolání v rozporu s §241a odst. 4 o. s. ř. uplatňuje nové skutečnosti a důkazy ve věci samé.
Nejvyšší soud České republiky (dále opět jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř), se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto paragrafu a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp., jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Zásadní právní význam přisuzuje dovolatelka dvěma otázkám (z důvodu, že doposud nebyly dovolacím soudem řešeny), a to konkrétně:
Zda neúplné uvedení názvu právnické osoby, jak tomu bylo učiněno v předkládané věci, představuje neoprávněné užití názvu.
Zda takovým zásahem do ochrany názvu právnické osoby a současně zásahem do dobré pověsti právnické osoby dochází ke vzniku nároku poškozené právnické osoby na úhradu přiměřeného zadostiučinění ve smyslu ustanovení §19b odst. 2 a 3 obč. zák.
Zásadní právní význam shledává také v tom, že se jedná rovněž o otázku svobodné soutěže politických stran.
Výkladu ustanovení §19b odst. 2 obč. zák. se Nejvyšší soud v minulosti již několikrát věnoval, ostatně i dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 5152/2008, ve kterém zdejší soud vyslovil názor, že neoprávněné použití názvu právnické osoby může zahrnovat jedno ze dvou typických deliktních jednání. Jednak lze do práva právnické osoby k jejímu názvu zasáhnout tak, že si jiná osoba zvolí název (nebo obchodní firmu) vůči tomuto názvu již zaměnitelný, jednak může dojít k tomu, že delikvent používá názvu právnické osoby, aniž tu je nějaká souvislost s jeho vlastním jménem (názvem, obchodní firmou). Tento delikt přichází do úvahy pouze v případě, pokud by delikvent neměl žádný vztah k právnické osobě, jejíž název užívá, tedy pokud by zde neexistovala souvislost mezi jménem právnické osoby a jednáním delikventa. Z uvedeného je patrné, že ustanovení §19b odst. 2 obč. zák. upravuje zcela jiné situace, než tu, kterou se dovolatelka snaží pod předmětnou normu podřadit – neúplné uvedení názvu právnické osoby tedy samo o sobě nemůže být neoprávněným použitím názvu právnické osoby (ledaže by tento zkrácený název byl použit způsobem uvedeným v citovaném rozhodnutí). První otázka položená dovolatelkou je tedy otázkou již řešenou a napadené rozhodnutí není co do důsledku s tímto výkladem v rozporu – proto ani nevyvolává přípustnost dovolání.
Co se týče druhé otázky navozené dovolatelkou, ta předpokládá, že došlo k zásahu do ochrany názvu právnické osoby a její dobré pověsti. Nejvyšší soud se ztotožňuje se shora uvedenou argumentací soud prvního stupně a soudu odvolacího vedoucí k závěru, že neúplné uvedení názvu právnické osoby způsobem, který byl předmětem sporu v posuzované věci (tedy způsobem, kdy je identita právnické osoby zcela zřejmá, zkratka není hanlivá a nedochází k vyvolání mylného dojmu o obsahu názvu právnické osoby), není způsobilé zasáhnout do práv dovolatelky. Odkaz dovolatelky na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008, č. j. 2 Cm 107/2008-26, není relevantní, neboť jde o usnesení nařizující předběžné opatření – nevyjadřuje tak právní názor soudu založený na zjištěném skutkovém stavu, nýbrž pouze na osvědčení potenciality protiprávní újmy (nelze tedy souhlasit s tvrzením, že se jedná o skutkově stejnou situaci, neboť v odkazovaném rozhodnutí nemohl být z povahy tohoto rozhodnutí zjištěn skutkový stav). Vzhledem k uvedenému nelze než konstatovat, že ani druhá otázka navozená dovolatelkou nevyvolává přípustnost dovolání.
K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud v usnesení ze dne 15. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 1536/12, kterým odmítl ústavní stížnost proti rozsudku odvolacího soudu napadeném i v tomto dovolacím řízení.
Jelikož ani po posouzení podání podle obsahu nevyplynulo z dovolání nic, z čeho by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a s ohledem na skutečnost, že dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné (přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů, jenž je svým charakterem usnesením, totiž nevyplývá ani z ustanovení §237, ani z ustanovení §238, §238a či §239 o. s. ř.), nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Vzhledem k nepřípustnosti dovolání se Nejvyšší soud již nemohl zabývat namítanou vadou řízení týkající se tvrzené podjatosti senátu odvolacího soudu, neboť k té by mohl přihlížet pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu