ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.703.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 703/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.v právní věci žalobkyně p.k.Solvent s.r.o. , se sídlem Praha 9, K Žižkovu 640/9, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25069497, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, proti žalované V. B. , zastoupené Mgr. Markétou Machovou, advokátkou se sídlem Kolín III, Husovo náměstí 129, o zaplacení 222 183 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 14/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2014, č. j. 12 Cmo 461/2013-353, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. et Mgr. Jana Rabase, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2014, č. j. 12 Cmo 461/2013-353, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu týkající se důkazního břemene ohledně pravosti podpisu na listině, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, z něhož podle dovolatelky vyplývá, že je nepřípustné, aby soud v případě, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu na sporné listině, není kategorický (tj. není zjištěno, že se jedná o pravý podpis zkoumané osoby), uzavřel, že žalovaná, jako předkladatelka sporné listiny, neunesla ohledně pravosti listiny důkazní břemeno. Dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, že uvedené rozhodnutí, týkající se důkazního břemene majitele směnky k tvrzení o pravosti podpisu směnečného dlužníka na směnce, není na danou věc přiléhavé.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně dovodil, že uvedené rozhodnutí na danou věc nedopadá, neboť poukazované rozhodnutí řeší jinou skutkovou situaci. V citovaném rozhodnutí byla řešena situace, kdy pravost podpisu na listině se opírala o znalecké závěry v rovině pozitivní pravděpodobnosti (tedy že se pravděpodobně jedná o pravý podpis) a kdy pro jednoznačné skutkové závěry o pravosti listiny, resp. pravosti podpisu, mělo být podle závěru Nejvyššího soudu provedeno dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků, kterým může být pravost sporné listiny prokázána. V posuzované věci ale odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o tom, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o pravosti listiny, tj. že listinu podepsal J. R., nejen na závěrech znaleckého posudku, ale na komplexu všech provedených důkazů, které hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti. Za této situace nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, pokud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvod pro přezkoumání závěru znaleckého posudku revizním posudkem, a dovolání není tedy pro tyto námitky dovolatelky podle §237 o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit ani námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatelka spatřuje ve vadném postupu odvolacího soudu, nepostupoval-li soud podle §127 odst. 2 o. s. ř., když podle jejího názoru nebyl znalecký posudek vyhotoven řádně a s profesionální pečlivostí. Těmito námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Pokud další námitky k právnímu posouzení zakládá dovolatelka na nesprávném hodnocení provedených důkazů, je nutno konstatovat, že pokud jsou obsahem dovolání námitky k případnému nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl ani těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Otázka týkající se hodnocení důkazu v konkrétním sporu není otázkou hmotného ani procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení přiznaných žalobkyni za právní úkon vyjádření se k dovolání se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu