ECLI:CZ:NS:2015:23.ND.111.2015.1
sp. zn. 23 Nd 111/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci péče o nezletilé M. a V. T. , bytem u matky, obou zastoupených kolizním opatrovníkem Městským úřadem v Kroměříži, dětí matky I. T. , zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod vilami 747/10, PSČ 140 00, a otce M. T. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou, se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/61, PSČ 767 01, o úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 0 Nc 10176/2014, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 0 Nc 10176/2014 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Kroměříži je vedeno řízení ve věci péče o nezletilé M. T. a V. T.
Okresní soud v Kroměříži předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s podnětem, aby rozhodl o přikázání věci podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Kroměříži a Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu, jemuž má být věc přikázána, podnět Okresního soudu v Kroměříži projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud svůj podnět odůvodnil tím, že matka se s nezletilými dětmi zdržuje na adrese P., R., okr. H. B., otec má sice trvalý pobyt v H., okr. K., avšak pracuje v N. Okresní soud v Kroměříži dále uvedl, že matka a opatrovník s delegací souhlasí, otec nikoliv.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I, pod pořadovým číslem 172).
V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené bydlištěm nezletilých (srov. §4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon č. 292/2013 Sb.“), a tím, že otec nezletilých nesouhlasí s návrhem matky na přenesení příslušnosti na soud v Havlíčkově Brodu, z čehož vyplývá, že nesouhlasí ani s delegací vhodnou.
Nadto podle ustanovení §5 zákona č. 292/2013 Sb. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Ustanovení §5 zákona č. 292/2013 Sb. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu §4 zákona č. 292/2013 Sb. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu §4 zákona č. 292/2013 Sb. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít (v této souvislosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – toto rozhodnutí je použitelné i na úpravu §5 zákona č. 292/2013 Sb.).
Nejvyšší soud proto věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu nepřikázal.
Nejvyšší soud však upozorňuje, že podáním ze dne 8. září 2014 (č. l. 74) matka I. T. navrhla přenesení příslušnosti na jiný soud podle §5 zákona č. 292/2013 Sb. Okresní soud v Kroměříži však o tomto návrhu dosud nerozhodl a bude tak muset neprodleně učinit.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu