ECLI:CZ:NS:2015:23.ND.322.2015.1
sp. zn. 23 Nd 322/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. R. K. , proti žalované N. K. , o zrušení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 337/2014, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 337/2014, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 12. června 2015 navrhl žalobce přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně se zdůvodněním, že u Okresního soudu ve Zlíně probíhá řízení o ochranu osobnosti a žaloba na vrácení daru pod sp. zn. 35 C 8/2015.
Žalovaná se na výzvu soudu k možnému přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodního soudu pro Prahu 9) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Zlíně odůvodnil tím, že u tohoto soudu probíhá řízení na ochranu osobnosti a žaloba na vrácení daru.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu a vzhledem k důvodům uvedeným v návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu neshledal, že by se jednalo o takové okolnosti na straně účastníků, které by dostatečně odůvodňovaly zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudu. Skutečnost, že u dvou soudů mají být projednány dva návrhy týkající se týchž účastníků řízení, není v soudní praxi nijak mimořádná a sama o sobě nezakládá důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 337/2014, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu