ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1117.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1117/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce WIND TECHNOLOGY, a.s ., IČO 25468375, se sídlem Kamenický Šenov, Tyršova 593, zastoupeného JUDr. Janem Sukem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Slupi 15, proti žalované České republice – Agentuře pro ochranu přírody a krajiny ČR , se sídlem Ústí nad Labem, Bělehradská 1308/17, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 154/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2013, č.j. 9 Co 1055/2013-136, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou na soud prvního stupně dne 2. 7. 2012 po žalované domáhal zaplacení 3.197.422,- Kč jako finanční náhrady za ztížení zemědělského hospodaření za rok 2010 a 2011 a současně požádal o osvobození od soudního poplatku, neboť nemůže z důvodu zásahu státu nijak využívat pozemky uvedené v žalobě a vytvářet zisk.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2013, č.j. 9 Co 1055/2013-136, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2013, č.j. 15 C 154/2012-56, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od placení soudního poplatku na celé řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že se soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru o nesplnění podmínek pro přiznání osvobození od soudního poplatku. Namítá, že soud nesprávně zhodnotil majetkové poměry žalobce, zejména jeho bezhotovostní příjmy. Vytýká soudu, že měl žalobce vyzvat, aby odvolacímu soudu sdělil důvod příjmů a účel plateb, pokud měl o jeho příjmech pochybnosti. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž má soud při rozhodování od soudních poplatků přihlížet k celkovým poměrům žadatele, což se v daném případě nestalo. Podle dovolatele soud nevzal v úvahu, že momentálně žalobce nevykonává podnikatelskou činnost a zaplacení soudního poplatku je pro něj nepřekonatelnou překážkou. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudního poplatku.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tedy za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání žalobce podle občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2013 (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V daném případě ovšem dovolání nelze mít za přípustné ve smyslu citovaného ustanovení, neboť polemika dovolatele s rozhodnutím odvolacího soudu se zakládá především na tvrzení odlišného skutkového stavu oproti tomu, jejž pokládal za zjištěný odvolací soud, aniž by však dovolatel předkládal právní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat. Dovolací soud je přitom vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, neboť v rámci řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku není zákonem povolán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích (srov. zejména §241a a §242 o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel ve své argumentaci nepředložil otázku, pro niž by bylo dovolání přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu