ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1240.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 1240/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalovanému Mgr. J. B. , advokátovi se sídlem v Praze 2, Americká 177/35, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 174/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 58 Co 8/2015-393, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, č. j. 58 Co 267/2014-328, kterým byl zamítnut její návrh na záměnu účastníků na straně žalovaného, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 11. 2013, č. j. 22 C 174/2010-300, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. 22 C 174/2010-371, obě žádosti zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalovaná je starobní důchodkyní s měsíčním důchodem ve výši 7.833,- Kč a příspěvkem na bydlení ve výši 1.852,- Kč. Vlastní dva rodinné domy, z toho jeden ve spoluvlastnictví s bývalým manželem, a je předsedkyní představenstva společnosti XIO.cz a. s., jejíž základní kapitál je určen na 1.000.000,- Kč a v roce 2004 měla aktiva ve výši 7.757.000,- Kč. Žalobkyni zatěžují dluhy ve výši 285.000,- Kč a každý měsíc uhradí na službách a dietní stravě celkem 5.920,- Kč. Soud dospěl k závěru, že v daném případě není na místě použití výjimečného institutu osvobození od soudních poplatků, který má zaručovat právo na soudní ochranu i osobám, které pro své nepříznivé poměry a objektivní neschopnost zaplatit soudní poplatek nemohou uplatnit svá práva. Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které žalobkyně předložila, je podle soudu nedůvěryhodné, neboť v něm neuvedla skutečnost, že je předsedkyní představenstva zmíněné společnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 58 Co 8/2015-393, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %, a ustanovil jí advokátku Mgr. Andreu Žatkovou jako zástupkyni pro dovolací řízení. Soud prvního stupně správně nepovažoval údaje uváděné žalobkyní za dostatečně věrohodné, nicméně v odvolacím řízení již žalobkyně všechny okolnosti vysvětlila a doložila, že společnost XIO.cz a. s. v současné době žádným majetkem nedisponuje. Ostatní tvrzení zpochybněna nebyla, a jestliže jsou nemovitosti žalobkyně zatíženy exekucí a její příjem pokrývá pouze základní výdaje a neumožňuje nadstandardní výdaje, je zřejmé, že její finanční situace nedovoluje úhradu soudního poplatku za dovolání, který v dané věci činí 10.000,- Kč. S přihlédnutím k preventivní funkci soudního poplatku, jenž má v každém jednotlivém případě vést žalobce k tomu, aby se obracel na soudy se svým nárokem jen tehdy, má-li důvodně za to, že bude nejen úspěšný, ale že zároveň své soudním rozhodnutím přiznané právo také případně v přiměřené lhůtě reálně vymůže, odvolací soud žalobkyni přiznal přiměřené osvobození od soudních poplatků s tím, že poplatkovou povinnost v rozsahu 10 % je schopna uhradit. Ze stejných důvodů jí také ustanovil zástupkyni pro dovolací řízení, která už ve věci vystupovala, a je tak s věcí seznámena.
Usnesení odvolacího soudu ve výroku o osvobození od soudních poplatků napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. tím, že v otázce posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a tím, že otázka legitimního očekávání účastníka dovolacího řízení, který již byl v řízení před soudem prvního stupně od soudních poplatků osvobozen a v jehož poměrech nedošlo ke změně, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil skutková zjištění, jestliže ji od soudních poplatků osvobodil pouze z 90 % a nikoli v plném rozsahu, ačkoli dospěl k závěru, že není schopna s ohledem na své poměry zaplatit soudní poplatky a nést náklady spojené se zastoupením. Při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků také nemá být předmětem hodnocení naplnění preventivní funkce soudních poplatků, odvolací soud nemůže žalobkyni tím, že ji osvobodí jen zčásti, nutit, aby si podání dovolání rozmyslela. Jestliže se její poměry od doby, kdy byla od placení soudních poplatků osvobozena v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem, nijak nezlepšily, bylo navíc porušeno její legitimní očekávání, že bude v plném rozsahu osvobozena i v dovolacím řízení. Navrhuje proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno tak, že se jí přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, případně aby bylo předmětné rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o.s.ř. a je přípustné podle §237 o.s.ř., neboť otázka závaznosti přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení před soudem prvního stupně, příp. i před odvolacím soudem, pro rozhodování soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikováno pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“).
Každé osvobození od soudních poplatků platí jen do pravomocného skončení řízení, bylo-li tedy účastníku přiznáno v řízení před soudem prvního stupně, nevztahuje se již na dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 242/2012, č. 88/2012 Sbírky). Vzhledem k tomu se v takových případech neuplatní jinak obecný zákaz odlišného hodnocení poměrů účastníka, které by nemělo oporu v jejich objektivní změně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 7. 4. 1971, sp. zn. 1 Cz 18/71, č. 16/1972 Sbírky). Jinými slovy, nejde-li o zjevně nepřiměřené právní posouzení, zkoumá soud v dovolacím řízení k žádosti účastníka předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků znovu, aniž by byl předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně, příp. odvolacího soudu vázán.
Jak již Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 vyložil, soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží nejen k výši soudního poplatku a celkovým majetkovým poměrům žadatele, u fyzických osob i k jejich sociálním poměrům, zdravotnímu stavu apod., ale také k možnosti si potřebné finanční prostředky opatřit a zároveň k tomu, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Jestliže celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, vede nakonec k závěru, že objektivně není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další náklady spojené s řízením, je soud povinen (nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva) mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků – v plném rozsahu, nebo jen zčásti, pro část řízení či jen pro některé úkony. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Tento zákonný požadavek byl do občanského soudního řádu zaveden s účinností od 1. 9. 2011 zákonem č. 218/2011 Sb. se snahou zákonodárce, aby se účastník, který nemá dostatek prostředků na zaplacení soudních poplatků v plné výši, podílel alespoň dílčí částkou, kterou je schopen zaplatit, na nákladech soudního řízení. Soudní poplatky mají mít regulační funkci; zvláště to pak platí v případě dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku.
V projednávaném případě odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků shora uvedená kritéria plně respektoval a došel-li nakonec k závěru, že je na místě osvobození v rozsahu 90 %, dovolací soud, i s přihlédnutím ke shora uvedené regulační funkci soudních poplatků, jeho úvahu zjevně nepřiměřenou pro absenci zvlášť závažných důvodů, které by výjimečně mohly vést k plnému osvobození od soudních poplatků, neshledal.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu