ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1246.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1246/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Plzeň, Škroupova 10, proti žalovanému K. K. , zastoupenému Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 68/7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 120/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2013, č.j. 10 Co 286/2013-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.936,80 Kč k rukám Mgr. Mariana France, advokáta se sídlem Plzeň, Škroupova 10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 66.129,- Kč, představující náklady za opravu svého vozidla, které se dne 15. 12. 2009 kolem 21. hodiny večer střetlo se psem žalovaného.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 10. 2013, č.j. 10 Co 286/2013-176, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 12. 2012, č.j. 4 C 120/2010-137, kterým byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 66.129,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, jež vznikly žalobkyni a České republice; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že věc byla po právní stránce posouzena nesprávně. Namítá, že skutkové závěry soudů jsou v hrubém nesouladu s provedenými důkazy, navíc soudy při zjišťování skutkového stavu překročily zásadu volného hodnocení důkazů, skutkový děj není výsledkem dokazování, ale volné a nepřezkoumatelné úvahy soudů, a v řízení byla porušena zásada důkazního břemene žalobce. Vytýká odvolacímu soudu, že opřel zdůvodnění svého rozhodnutí o skutečnosti, které nevyplývají ze znaleckého posudku Ing. Štrobacha a nevypořádal se s posudkem znaleckého ústavu ABS, podle nějž došlo k poškození vozidla jinak a jinde, než při střetu se psem žalovaného. Dovolatel se necítí být odpovědný za to, že jeho pes utekl, nýbrž šlo o škodu zaviněnou třetí osobou, která psa pustila z uzamčeného dvora, event. jde o dílo náhody, za kterou nemůže nést žalovaný odpovědnost. Dovolatel navrhuje, aby „Nejvyšší soud ČR připustil dovolání jako důvodné a zrušil napadený rozsudek“ odvolacího soudu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítá, že v dovolání zcela absentuje zdůvodnění splnění předpokladů jeho přípustnosti, a proto navrhuje, aby bylo odmítnuto.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 17. 10. 2013 bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012, čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel tedy musí uvést, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Z dovolání musí být přitom zřejmé (v závislosti na tom, který z případů přípustnosti dovolání dovolatel uplatňuje), od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva dosud nebyla a má být dovolacím soudem vyřešena nebo je jím rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku dovolání nevyhovuje. Dovolací námitky zpochybňující správnost a úplnost skutkových zjištění či přesvědčivost a kvalitu provedených důkazů nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a o. s. ř.), a nemohou tudíž založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Dovolání, které neobsahuje vymezení způsobilého důvodu dovolání, ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které mohl dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání ho vyzvat (§243b o. s. ř.). Protože dovolatel nezbytné náležitosti v dovolání neuvedl, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu