ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1315.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1315/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. K. , zastoupeného Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, proti žalované JUDr. B. H. , advokátce se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, zastoupené JUDr. Josefem Peštou, advokátem se sídlem v Praze 4, Lipenská 555, o 650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 123/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, č. j. 54 Co 329/2012-212, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, č. j. 54 Co 329/2012-212, s výjimkou výroku o tom, že se žalobce od soudních poplatků neosvobozuje, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 2. 2012, č. j. 39 C 123/2009-175, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 650.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho rozsudek ze dne 6. 12. 2010, č. j. 39 C 123/2009-104, jímž žalobu zamítl, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 54 Co 96/2011-126. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná advokátka zastupovala žalobce v řízení o zrušení společného nájmu družstevního bytu proti bývalé manželce L. P. vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 707/2004. Soud v tomto sporu rozhodl, že členkou družstva a nájemkyní bytu zůstane bývalá manželka, a žalobci uložil povinnost byt vyklidit, odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že členem družstva a výlučným nájemcem určil žalobce a povinnost vyklidit byt stanovil L. P.. Toto rozhodnutí však zrušil dovolací soud a žalovaná zástupkyně žalobce pak s ohledem na právní závěry soudu vzala odvolání zpět, právní moci tak nabyl původní rozsudek soudu prvního stupně. Žalobce následně udělil žalované plnou moc pro zastupování v řízení u Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 13 C 153/2007, v němž proti bývalé manželce uplatnil nárok na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu v družstvu ve výši 650.000,- Kč. Žalovaná později vzala žalobu bez souhlasu žalobce zpět, neboť se domnívala, že nalézací soud žalobě nevyhoví. Soud za těchto okolností dospěl k závěru, že zatímco poskytováním právní pomoci žalobci v prvním řízení žádná škoda nevznikla, protože zvolený postup své zástupkyni nevyčítal a naopak ji pověřil novým zastupováním, v druhém případě již žalovaná porušila zákonnou povinnost řádně hájit zájmy svého klienta, kterému tak vznikla škoda spočívající v tom, že nezískal vypořádací podíl ve výši 650.000,- Kč.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 54 Co 329/2012-212, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, rozhodl o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval důkaz částí soudního spisu v řízení o zaplacení 650.000,- Kč a zjistil, že žalobce v něm vyslovil nesouhlas se zpětvzetím žaloby, žádal pokračování v řízení, případně aby jeho podání bylo považováno za odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Takto napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno a jeho rozhodnutí bylo žalobci zasláno na adresu, kterou ve svém podání označil jako adresu pro doručování, kde si ale zásilku nevyzvedl. Žalobce sice měl po pravomocném rozhodnutí o zrušení společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu družstevního bytu nárok na polovinu hodnoty podílu v družstvu, žaloba o jeho zaplacení byla podána před uplynutím promlčecí doby a žalovaná jejím zpětvzetím porušila své povinnosti právní zástupkyně a advokátky, nicméně ke vzniku škody nedošlo podle odvolacího soudu v příčinné souvislosti s jejím jednáním. Škoda žalobci vznikla 1. 10. 2008, kdy se jeho právo na vypořádání členského podílu promlčelo (1. 10. 2005 nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla výlučným členem družstva určena bývalá manželka žalobce), ovšem ještě čtyři měsíce před uplynutím promlčecí doby měl žalobce možnost podat žalobu znovu, neboť původní řízení bylo pravomocně zastaveno 2. 6. 2008. To, že se o této skutečnosti v danou dobu nedozvěděl, bylo způsobeno pouze tím, že si nevyzvedl zásilku s rozhodnutím odvolacího soudu, ačkoli byla zaslána na jím požadovanou adresu. Příčinná souvislost se tak v tomto případě neváže na jednání žalované, ale na nečinnost žalobce, který věděl, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení, ale který se o osud svého odvolání nezajímal. Nebyla proto splněna jedna z podmínek odpovědnosti žalované za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a které zdůvodňuje jak tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], tak nesprávným právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Vymezuje také otázku zásadního právního významu, a to zda „existuje či nikoliv příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem v případě, kdy by ke škodlivému následku nedošlo, pokud by se neuskutečnilo protiprávní jednání“. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od právního hodnocení skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by splnil poučovací povinnost podle §118a o.s.ř., žalobci tak nebyla dána možnost věc doplnit či vysvětlit. Dále namítá, že odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti řízení vyjádřenou v ustanoveních §220 odst. 1 a §219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť měl-li za to, že rozsudek soudu prvního stupně není dostatečně odůvodněn, měl jej jako nepřezkoumatelný zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Postupovat podle ustanovení §220 o.s.ř. nemohl také proto, že se odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by zopakoval důkaz výpovědí žalobce a mohl si tak opatřit podklad pro své rozhodnutí. Z provedených důkazů dospěl k nesprávným zjištěním, při objektivním posouzení věci je evidentní, že za vznik škody je zodpovědná žalovaná, neboť bez porušení jejích povinností by ke škodlivému následku nedošlo. Rozporuje též závěr odvolacího soudu, že nepodal-li žalobu znovu, jde to k jeho tíži. Žalobce se o zastavení řízení dozvěděl až 28. 11. 2008, do té doby byl v dobré víře, že řízení pokračuje. Nelze po něm ani požadovat, aby při vědomí toho, že řízení bylo zastaveno, dovodil, že je možné žalobu podat znovu. Namítá konečně, že odvolací soud měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit úspěšnost žalobce v některých etapách předchozích řízení.
Žalovaná ve vyjádření s odůvodněním podaného dovolání nesouhlasila. Jestliže měl žalobce ještě zhruba čtyři měsíce k tomu, aby podal žalobu znovu a odvrátil uplynutí promlčecí doby, je správný závěr odvolacího soudu o tom, že mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodu není dána příčinná souvislost. Odvolací soud se také neodchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, jeho rozhodnutí bylo vydáno na základě odlišného právního názoru, na který neměl důvod upozorňovat. Jde o jeho kompetenci, jinak by odvolací řízení postrádalo smysl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání v rozsahu, jímž napadá měnící výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §24 odst. 1 věty první zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.
Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (z tzv. objektivní odpovědnosti) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je 1) výkon advokacie, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska §16 zákona o advokacii [advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odstavec 2).]. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlým ziskem je i újma vzniklá tím, že se nezvýšil majetkový stav klienta, který pro neúspěch v soudním sporu pozbyl možnosti vymoci pohledávku od svého dlužníka. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla škoda 1. 10. 2008, kdy se jeho právo na vyplacení odpovídající části členského podílu promlčelo, neboť 1. 10. 2005 nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla výlučným členem družstva určena jeho bývalá manželka; žalobce měl ovšem možnost ještě čtyři měsíce před uplynutím promlčecí doby podat žalobu znovu, neboť řízení bylo pravomocně zastaveno ke dni 2. 6. 2008. To, že se žalobce o této skutečnosti v danou dobu nedozvěděl, bylo podle odvolacího soudu způsobeno pouze tím, že si nevyzvedl zásilku s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu, ačkoli byla zaslána na jím sdělenou adresu, a příčinná souvislost se tak neváže na jednání žalované, ale na nečinnost žalobce, který věděl, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení, avšak neučinil žádné kroky. S takovým závěrem nelze souhlasit.
Protože je dovolací soud vázán vymezením dovolacího důvodu, je v projednávané věci v dovolacím řízení základním východiskem skutkové zjištění, že žalovaná vzala bez vědomí žalobce zpět jeho žalobu na zaplacení částky odpovídající části členského podílu vůči bývalé manželce, a to po pravomocném rozhodnutí o tom, že žalobce nebude nadále členem bytového družstva. Dovoláním není dotčen ani právní závěr odvolacího soudu, že takový postup představuje porušení povinností advokáta při výkonu advokacie ze strany žalované a že žalobci škoda vznikla, neboť by v soudním sporu proti bývalé manželce byl úspěšný. Předmětem dovolacího přezkumu je tak závěr odvolacího soudu, že vztah příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou újmou je přerušen nečinností žalobce, jemuž nic nebránilo, aby v době od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení do promlčení nároku podal žalobu znovu. Takový závěr je však nesprávný.
V první řadě je zřejmé, že žalovaná byla pověřena zastoupením žalobce k uplatnění nároku na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu, což učinila podáním žaloby na zaplacení 650.000,- Kč, kterou ovšem následně vzala zpět. Z obsahu spisu vyplývá, že důvodem byla její pochybnost, zda bude žalobce ve sporu úspěšný, není ovšem zřejmé, zda a jakou právní pomoc v souvislosti s tím žalobci poskytla, tedy zda a jak jej informovala a poučila o jeho právech a možnostech jejich ochrany po zpětvzetí žaloby. Není přitom pochyb, že i to patřilo k jejím povinnostem advokáta a že měla poučit klienta, jakým jiným (adekvátním) způsobem se může domoci svého nároku. Pak se ovšem do situace, kdy mu zbývaly pouhé čtyři měsíce z původní tříleté promlčecí doby k uplatnění nároku na peněžité plnění, pro něž ostatně dosud řízení vedl, žalobce dostal právě pro porušení právní povinnosti žalované advokátky, která jej připravila o procesní postup, jak pohledávku vydobýt. Jestliže mu neposkytla žádnou radu, jak dále postupovat, nelze na úvaze, že žalobce měl sám znovu podat žalobu poté, co ji kvalifikovaný odborník vzal zpět, stavět závěr o přerušení příčinné souvislosti nečinností žalobce. Takový přístup klade přehnané nároky na postup laika a okolnost, že si žalobce v poměrně krátké době zbývající do promlčení nároku nepočínal odborně zdatněji než jím zmocněná advokátka, nemůže představovat příčinu, která by nastoupila nezávisle na prvotní příčině (pochybení advokátky) a byla by rozhodujícím důvodem promlčení pohledávky. I odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se zastavení řízení, coby nepříznivého důsledku vadného procesního úkonu žalované, bránil v tehdejším řízení, avšak neúspěšně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze dovodit, jaké vysvětlení a poučení žalovaná v rámci právní pomoci žalobci poskytla. Nedostatek příčinné souvislosti by pak bylo možno dovodit, jestliže jej dostatečně poučila o potřebných právních krocích, avšak žalobce tyto možnosti nevyužil. To však v dané věci zjištěno nebylo, resp. odvolací soud se touto okolností významnou pro případné přetržení vztahu příčinné souvislosti nezabýval.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věty první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu