ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1384.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 1384/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČO 41197518, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., člence holdingu ČSOB, IČO 455 34 306, se sídlem v Pardubicích - Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1458, o 2.133,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 147/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. října 2014, č.j. 8 Co 1608/2014-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. října 2014, č. j. 8 Co 1608/2014-41, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 30. července 2014, č. j. 12 C 147/2014-28, se potvrzuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 30. července 2014, č.j. 12 C 147/2014-28, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Uvedl, že není ve věci soudem místě příslušným, neboť ve smyslu §84 a §85 odst. 3 o. s. ř. není obecným soudem žalované. Žalovaný nárok je nárokem na poskytnutí pojistného plnění, proto se jedná o obecnou příslušnost ve smyslu ustanovení §84 o. s. ř.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. října 2014, č.j. 8 Co 1608/2014-41, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se místní nepříslušnost Okresního soudu v Písku nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Pardubicích nepostupuje. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu uvedl, že nárok žalující zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na poskytnutou zdravotní péči jejího pojištěnce podle ustanovení §55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má charakter náhrady škody a je-li předmět sporu náhradou škody, tím spíše představuje újmu ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od právní úpravy a rozhodovací praxe. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na náhradu škody, zatímco se jedná o právo na vyplacení pojistného plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu. Poukázal na rozhodnutí publikované pod číslem 81/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž k řízení o nároku poškozeného proti pojistiteli na plnění podle §6 a §9 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není vedle obecného soudu žalovaného příslušný také soud na výběr daný podle §87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, za nějž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Podle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Rozhodující pro závěr, zda žalobou je uplatněno právo na náhradu újmy ve smyslu ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., jsou žalobní tvrzení. Právo uplatněné žalobou vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost). Na uplatnění práva na náhradu škody (přestože by je tak žalobce v žalobě označil) by nebylo možné usuzovat například tehdy, když by žalobní tvrzení naplňovala hmotněprávní předpoklady jiného práva než práva na náhradu škody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014).
V daném případě byly okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti odvolacím soudem posouzeny nesprávně. Odvolací soud nejenže přehlédl publikovanou judikaturu (R 81/2011), jež dovodila, že na nárok poškozeného na plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle §6 a §9 zákona č. 168/1999 Sb. nelze aplikovat §87 písm. b) o. s. ř., neboť odpovědnostní pojistitel škůdce neodpovídá za škodu namísto škůdce, ale přehlédl i tu okolnost, že v daném případě jde sice o nárok zdravotní pojišťovny vyplývající z §55 zákona č. 48/1997 Sb., avšak nikoliv o nárok na náhradu nákladů zdravotní péče proti odpovědnému subjektu, nýbrž o nárok proti jeho pojistiteli na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Již z toho je zřejmé, že ve vztahu k žalované pojišťovně se o nárok na náhradu škody nejedná a že judikatura zmiňovaná v napadeném usnesení se takového nároku netýká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 195/2015).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodů správné. Vzhledem k ustanovení §243d odst. 2 o. s. ř. dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu