ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1641.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1641/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce G. K. , zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalované Craneservis, spol. s r. o. , se sídlem v Rousínově, Československé armády 42, IČO 13690116, zastoupené JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, za účasti České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 218/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2012, č. j. 17 Co 153/2011-506, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 9. 11. 2010, č. j. 7 C 218/2006-477, ve znění usnesení ze dne 27. 1. 2014, č. j. 7 C 218/2006-630, zamítl žalobu o zaplacení 28.728,44 EUR na náhradě ztráty na výdělku a 35.000,- EUR na bolestném a náhradě za ztížení společenského uplatnění, co do částky 23.837,22 EUR řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl 21. 7. 2004 na stavbě obalovny v R. u Z. vážný úraz, v jehož důsledku mu musela být amputována noha pod kolenem. Úraz byl způsoben pádem břemene, přepravovaného jeřábem, a to v důsledku přetržení vázacích řetězů, přičemž ze znaleckého posudku vyplynulo, že na místě nehody byly řetězy chybně zkráceny, čímž došlo k jejich přetížení až o 46 % a k jejich nadměrnému namáhání ohybem přes hranu zkracovacích háků, takže byl zlomen článek řetězu. Soud dospěl k závěru, že škoda nebyla způsobena provozem zvlášť nebezpečným ve smyslu §432 obč. zák., neboť činnost jeřábnická ani vazačská nenaplňují podmínky zvlášť nebezpečného provozu, a že žalovaná za škodu na zdraví neodpovídá ani podle §420a obč. zák. Její smluvní povinností vůči společnosti Ammann Asphalt GmbH (zaměstnavatel žalobce) bylo pouze zajištění jeřábu s jeřábníkem, zatímco vazačské práce zajišťovali jiní zaměstnanci Ammann Asphalt GmbH s vazačským oprávněním (L. P. a M. H.). Žalobce se jako hlavní montér této společnosti na vazačských pracích podílel a v době pádu břemene se pohyboval v nebezpečné blízkosti v místech, kde na něj jeřábník nemohl vidět. Příčinou vzniku škody bylo špatné uvázání břemene, které provedl samostatný pracovník (kvalifikovaný vazač), který nebyl zaměstnancem žalované, proto na ni za použití ustanovení §420a obč. zák. nelze přenášet odpovědnost z toho, kdo ji má nést. Co do částky 23.837,22 EUR bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí, protože žalobci částečně plnila německá pojišťovna.
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 27. 9. 2012, č. j. 17 Co 153/2011-506, ve znění usnesení ze dne 26. 2. 2014, č. j. 17 Co 153/2011-534, rozsudek soudu prvního stupně pouze částečně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že škoda na zdraví nebyla způsobena samotnou provozní činností jeřábu, tedy povahou činnosti, při níž dochází k nazdvihnutí a přemístění objemného břemene, ale v důsledku přetržení vázacích prostředků, kterými bylo přepravované břemeno uchyceno. Došlo k zanedbání bezpečnostních předpisů a tedy k porušení právní povinnosti ze strany vazače, což nelze klást k tíži jeřábníka, zaměstnance žalované. Na straně žalované proto v projednávané věci není dána pasivní legitimace ani podle §420 obč. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Namítá, že činnost žalované byla v dané věci činností provozní, neboť byla prováděna opakovaně, byť pokaždé na jiném místě, a že vázací řetězy byly ve smyslu ustanovení §420a odst. 2 písm. a) obč. zák. věcí použitou při této provozní činnosti. Vázání a odvazování břemen je totiž ve smyslu přílohy č. 2 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále též jen „nařízení vlády“), součástí provozu jeřábu, a to i tehdy, jestliže uvazování břemene prováděly osoby odlišné od žalované. Vzhledem k tomu žalovaná odpovídá žalobci za škodu způsobenou provozní činností podle §420a obč. zák. V opačném případě by odpovídala podle §420 obč. zák., protože vazači břemene by byli ve smyslu §420 odst. 2 obč. zák. osobami použitými při její činnosti, a nikoli osobami samostatně odpovědnými, jak odvolací soud dovodil z technické normy ČSN ISO 12480-1, která ale není obecně závazným právním předpisem. Žalobce navrhl, aby byl zrušen jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o.s.ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť otázka odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností podle §420a odst. 2 písm. a) obč. zák. v daných skutkových souvislostech nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k §3028 odst. 3 a k §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014, resp. o porušení právní povinnosti, k němuž mělo dojít před 1. 1. 2014.
Podle §420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odstavce 3 odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.
Provozní činností se podle této úpravy rozumí soustavně prováděná činnost, která je organizována právnickou či fyzickou osobou (podnikatelem) v určitém provozu, která – i když by nebyla vymezena v jejím předmětu činnosti – je součástí její faktické činnosti vykonávané zpravidla za využití technických prostředků či technologických postupů, které jsou pro svou nebezpečnost možným zdrojem rizik pro zákonem chráněné hodnoty (zdraví, majetek, apod.). Předpokladem odpovědnosti zde není porušení právní povinnosti, nýbrž působení zákonem kvalifikované skutečnosti (škodní událost), která byla příčinou vzniku škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, nebo ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3269/2008, publikovány pod C 5791 a C 9381 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).
Zákon definici provozní činnosti nepodává a její obsah je proto vykládán jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti (provozovna) vybaveno. Na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle §420a odst. 2 písm. b) obč. zák. nemusí jít u provozní činnosti podle písmena a) o věci či technologie potencionálně nebezpečné, které pro svůj charakter a možnost selhání při jejich ovládání představují zdroj nebezpečí pro okolí. Zákon také neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení či vybavení provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Nemusí jít o věci, které poskytovatel aktivně využívá, použití věci při provozní činnosti však musí vyplývat z toho, že je věc do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008, Soubor C 9715).
V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná na stavbě zajišťovala práce pomocí svého jeřábu, který obsluhoval jeřábník – její zaměstnanec. Podnikatelský provoz jeřábu byl provozem ve smyslu ustanovení §420a obč. zák., pro právní posouzení odpovědnosti žalované za škodu je však rozhodující bezprostřední příčina, která vedla ke škodlivému následku a bez níž by škoda žalobci nevznikla. Samotná okolnost, že škoda vznikla v jisté souvislosti s provozním využitím pracovního stroje, bez dalšího neznamená, že byla touto činností či věcí při ní použitou skutečně způsobena. Bylo totiž zjištěno (skutkový stav věci nepodléhá dovolacímu přezkumu ani není dovolatelem zpochybňován), že příčinou pádu břemene byl defekt upevnění vázacích řetězů, k němuž nedošlo samotným provozem stroje či využitím řetězů, nýbrž právě a pouze v důsledku vadného zkrácení řetězů, které v rozporu s pravidly bezpečnosti provedl specializovaný vazač, tedy osoba odlišná od obsluhy jeřábu (žalobcův kolega spoluzaměstnanec, nikoliv zaměstnanec žalované společnosti). Odkaz dovolatele na nařízení vlády v této souvislosti není případný, protože předpis stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro zdvihání a přemisťování zavěšených břemen a tím, že ukládá, aby způsob vázání nebo odvazování břemene prováděl oprávněný zaměstnanec vždy v koordinaci a za plné součinnosti s obsluhou zdvihacího zařízení, se nedotýká vymezení podmínek občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností.
Správný je i závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná neodpovídá podle §420 obč. zák.; je tomu tak proto, že žalovaná, resp. její zaměstnanci, neporušili smluvní povinnost ani žádný právní předpis, a to ani obecnou prevenční povinnost podle §415 obč. zák. Příčinou pádu břemena, jak shora uvedeno, bylo nesprávné jednání vazačů, které ovšem nelze žalované ve smyslu §420 odst. 2 obč. zák. přičítat, neboť tyto osoby ke své činnosti nepoužila (srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stavbu obalovny prováděl zaměstnavatel žalobce, sám žalobce utrpěl škodu na zdraví při výkonu své pracovní činnosti na této stavbě, kde se současně podílel na práci vazačů, zatímco žalovaná se stavby účastnila pouze prostřednictvím svého jeřábníka, jehož činnost bezprostřední příčinou škody nebyla.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce ve věci úspěch neměl a dalším účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu