ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1768.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1768/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) M. B., b) Mgr. I. N. , c) P. B. , d) J. T. a e) F. B., všech zastoupených JUDr. Jiřím Šmrhou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Plánkova 600, proti žalované Nemocnici Strakonice, a. s., IČO 26095181, se sídlem ve Strakonicích, Radomyšlská 336, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 4 C 217/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. září 2013, č. j. 5 Co 818/2013-249, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni a) částku 9 037 Kč, žalobkyni b) částku 9 153 Kč, žalobkyni c) částku 9 037 Kč, žalobkyni d) částku 7 914 Kč a žalobci e) částku 7 914 Kč, to vše k rukám JUDr. Jiřího Šmrhy, advokáta se sídlem ve Strakonicích, Plánkova 600, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 4 C 217/2010-190, uložil žalované nemocnici povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 240 000 Kč, žalobkyni b) částku 261 671 Kč, žalobkyni c) částku 240 000 Kč, žalobkyni d) částku 175 000 Kč a žalobci e) částku 175 000 Kč, vše s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 1. 2009 J. B., manžel žalobkyně a), otec žalobkyň b) a c) a sourozenec žalobců d) a e), se podrobil ve zdravotnickém zařízení žalované plánované operaci žlučníku – laparoskopické cholecystectomii, dne 15. 1. 2009 se jeho zdravotní stav zhoršil, ve 2:30 byl přeložen na jednotku intenzivní péče, došlo u něj k vnitřnímu krvácení, v 7:55 mu byl aplikován krevní derivát a v 9:50 zemřel z důvodu hemoragického šoku s následnou kardiorespirační nedostatečností. Ze znaleckých posudků prof. MUDr. Františka Antoše, CSc., MUDr. Alexandra Jegorova, CSc., a prof. MUDr. Miroslava Rysky, CSc., vzal soud za prokázané, že J. B. byla před operací podána vyšší než obvyklá dávka Clexanu, což mohlo být příčinou vnitřního krvácení, na zhoršující se stav pacienta bylo pracovníky žalované zareagováno pozdě, došlo k podcenění příznaků krvácení do dutiny břišní, krev byla aplikována až v době, kdy se stav pacienta již hroutil a došlo k selhání autoregulačních mechanismů organismu nemocného a k rozvoji ireverzibilního hemoragického šoku s následkem smrti. Tyto závěry potvrdil i ústavní znalecký posudek a soud vycházel ze shodných odborných závěrů těchto znalců, s nimiž byl v rozporu pouze posudek MUDr. Stanislava Černého, který nebyl podepřen žádným jiným důkazem. Soud dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá podle §420 obč. zák. za vzniklou škodu, neboť pochybila při poskytování zdravotní péče, když adekvátní léčbu poskytla pacientovi opožděně, což vedlo k jeho smrti. Žalobcům proto náleží jednorázové odškodnění pozůstalých podle §444 odst. 3 obč. zák. a žalobkyni b) též přiměřené náklady spojené s pohřbem podle §449 odst. 2 obč. zák.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. září 2013, č. j. 5 Co 818/2013-249, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, ve výroku o věci samé jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na podkladě znaleckých posudků (prof. MUDr. Františka Antoše, CSc., a prof. MUDr. Miroslava Rysky, CSc.) a výpovědi znalců, kteří shodně hodnotili reakci lékařů na zhoršující se stav pacienta jako opožděnou s tím, že došlo k podcenění alarmujících příznaků krvácení do dutiny břišní a léčebně diagnostický postup byl velmi pravděpodobně zpožděn, resp. odložen do doby, kdy už došlo k selhání autoregulačních mechanismů organismu nemocného a k rozvoji hemoragického šoku s následkem smrti. Příčinná souvislost mezi tímto postupem lékařů a vznikem škody, tj. úmrtím pacienta, byla prokázána, odlišný závěr znaleckého posudku MUDr. Stanislava Černého, že péče poskytnutá J. B. byla lege artis, nebyl podrobněji vysvětlen a trestním rozsudkem, jímž byl ošetřující lékař zproštěn obžaloby, není soud v občanskoprávním řízení vázán. Znalecký posudek z oboru hematologie nebyl vyžádán vzhledem k tomu, že k závěru o odpovědnosti žalované jsou postačující zjištění o nedůvodné prodlevě s poskytnutím péče při vnitřním krvácení v době od 2:30 hod., a nebylo proto třeba řešit příčiny vzniku vnitřního krvácení.
Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle §237 o. s. ř. z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hodnocení důkazu znaleckými posudky, zejména nepřihlédl k rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 329/2010 a sp. zn. 30 Cdo 352/2008. Namítá, že ke zjištění, zda byla pacientovi podána přiměřená dávka přípravku Clexanu či nikoliv, měl soud vyžádat znalecký posudek z oboru hematologie, popř. vnitřního lékařství, avšak rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, a toto pochybení bylo odvolacím soudem tolerováno. Poukazuje na to, že znalecké posudky konstatovaly sice dílčí odborná pochybení ošetřujícího lékaře, avšak zároveň uvedly, že lékař nepostupoval v rozporu s pravidly lékařské vědy. Za otázku, jež nebyla dosud dovolacím soudem v judikatuře řešena, dovolatelka považuje otázku, zda se soud může přiklonit ke konstatování o pochybeních lékaře v ústavním znaleckém posudku a ignorovat výslovné vyjádření zástupců znaleckého ústavu, že lékař neporušil pravidla lékařské péče a nepostupoval non lege artis. Poukazuje na to, že podle trestněprávní judikatury dovolacího soudu (sp. zn. 7 Tdo 219/2005) je nutno postup lékaře hodnotit z pohledu „ex ante“, tedy jak se zdravotní stav pacienta jevil lékaři v době, kdy rozhodoval o dalším postupu, avšak znalecké posudky hodnotily postup lékaře ex post, kdy již výsledek léčebného postupu byl znám. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že samotný vznik vnitřního krvácení nebyl příčinou úmrtí, tou byla až pozdní reakce pracovníků žalované na stav pacienta, zkoumání příčin vnitřního krvácení nebylo proto nezbytné, a bylo prokázáno, že pracovníci žalované na zhoršující stav pacienta zareagovali pozdě. Zprošťujícím rozsudkem soud není v civilním řízení vázán a občanskoprávní odpovědnost zdravotnického zařízení je zásadně odlišná od trestněprávní odpovědnosti jedince – fyzické osoby. Pacientovi, který se nacházel na jednotce intenzivní péče s podezřením na vnitřní krvácení, nebyly zavčas provedeny potřebné a v té době snadno dostupné diagnostické metody (Sono, CT, laboratorní testy, fyzická osobní kontrola lékařem), a krev, která pro něho byla ve 2:30 hodin objednána, mu byla podána až v 7:55 v již nezvratné fázi hemoragického šoku. Žalobci navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud vyšel v napadeném rozhodnutí ze skutkových zjištění opírajících se především o odborné závěry znaleckých posudků prof. MUDr. Františka Antoše, CSc. a prof. MUDr. Miroslava Rysky, CSc., že pracovníci žalované zareagovali pozdě na zhoršující se stav pacienta, byly podceněny alarmující příznaky krvácení do dutiny břišní, léčebně diagnostický postup byl velmi pravděpodobně zpožděn, resp. odložen do doby, kdy už došlo k selhání autoregulačních mechanismů organismu nemocného a k rozvoji hemoragického šoku s následkem smrti. Z těchto zjištění pak vychází jeho závěr o odpovědnosti žalované.
Dovolatelkou uplatněné námitky nesměřují k vyřešení právní otázky, nýbrž především zpochybňují hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající skutková zjištění, na nichž je založen závěr o pochybení při poskytování lékařské péče a příčině úmrtí pacienta. Dovolatelka polemizuje s tím, jak soud prvního a druhého stupně zhodnotil důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku, namítá rozpory ve znaleckém dokazování a nesouhlasí se skutkovými zjištěními, což však není důvod způsobilý založit přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Pokud jde o hodnocení důkazů, soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů), hodnotí se přesvědčivost posudku, jeho úplnost ve vztahu k zadání, logické odůvodnění a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy, soud však nemůže přezkoumávat správnost odborných závěrů znalce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, i dovolatelkou citované rozsudky sp. zn. 30 Cdo 352/2008 a 28 Cdo 329/2010). Případné porušení pravidel, podle nichž se hodnotí znalecké posudky, představuje z obsahového hlediska námitku skutkovou, nikoliv námitku nesprávného právního posouzení věci. Skutková zjištění pak nejsou v dovolacím řízení předmětem přezkumu.
Z hlediska odbornosti byly v dané věci vyžádány znalecké posudky od kompetentních osob a institucí, soudem bylo přesvědčivě zdůvodněno, o které ze znaleckých posudků opřel svá skutková zjištění a o které nikoliv, jaká skutková zjištění byla na základě znaleckého dokazování učiněna, a proč nebyl vyžádán znalecký posudek z oboru hematologie. Soud tak dostál všem zásadním požadavkům na zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů i na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. Byť předpoklady trestněprávní odpovědnosti lékaře za porušení povinností při poskytování léčebné péče nejsou totožné s předpoklady obecné občanskoprávní odpovědnosti za škodu, i u občanskoprávní odpovědnosti se uplatňuje zásada uvedená v trestním rozhodnutí, na něž dovolatelka poukazuje, tedy že postup lékaře je nutno hodnotit „ex ante“, tj. na základě informací, které měl lékař v době rozhodování při léčbě pacienta k dispozici, a tato zásada byla v dané věci respektována.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, uplatněné námitky v dovolání nepředstavují důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., tedy nesprávné posouzení právní otázky.
Dovolatelka napadla rovněž výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, neuvedla však žádné okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost těchto výroků, ani předpoklady přípustnosti dovolání proti nim podle §237 o. s. ř.
Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání v celém rozsahu odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu